8. července 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

František Čuba: kapitalista ve výkladní skříni ČSSR. ‚Byl schopen zapojit StB do svého byznysu,‘ tvrdí historik

František Čuba v srpnu 2011 na dostizích ve Slušovicích. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy František Čuba v srpnu 2011 na dostizích ve Slušovicích. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

PRAHA František Čuba, někdejší šéf agrokombinátu Slušovice, napojeného na nejvyšší špičky komunistického aparátu včetně obávané StB, byl podezírán z machinací nejen předlistopadovým prezidentem Gustávem Husákem, ale i jeho demokratickým nástupcem Václavem Havlem. Zato současná hlava státu z Čuby, který koncem června zemřel ve věku 83 let, učinila svého poradce a jeho přínos ocenila medailí Za zásluhy.

Píše se rok 1989. Po asi třech a půl hodinách jízdy autobus zahýbá na čtyřproudovou silnici zvanou Gorbačovka. Míjí obecní ceduli Slušovice a zanedlouho zabrzdí u nezvykle vypadající stavby s nápisem Hotel Všemina. „Za hodinu bude večeře a ­přijde vás možná pozdravit i ­soudruh předseda Čuba,“ vyskakuje jako první z ­autobusu vedoucí výpravy.

Stejná slova už předtím slyšelo mnoho a mnoho stranických potentátů, které na návštěvu Agrokombinátu Slušovice vyslala tehdejší komunistická nomenklatura, respektive její propaganda. Jako míval někdejší komunistický Sovětský svaz v Moskvě stálou expozici nazvanou Výstava úspěchů socialistického hospodářství, socialistické Československo mělo coby výkladní skříň JZD Agrokombinát Slušovice.

Miloš Zeman a František Čuba ve Slušovicích v lednu 2010
František Čuba v srpnu 2011 na dostizích ve Slušovicích.

Na konci 80. let, v době takzvané perestrojky a glasnosti, ve Slušovicích očekávali i hlavu tehdejšího SSSR Michaila Gorbačova. Ten sice nakonec nedorazil, ovšem na tehdejší dobu luxusní silnice, jež byla v rekordně krátkém čase vybudována, slouží dodnes.

Tentokrát sice šlo o skupinu západních novinářů, ale cíl byl stejný: pochlubit se úspěchy socialistického hospodářství. Zatímco cizinci po vstupu do hotelu trochu nedůtklivě překračují chlapy v montérkách, protože ve Všemině probíhají dokončovací práce, česká část delegace je zaskočena luxusním prostředím, v němž se neumí pohybovat. Ještě horší je to u večeře. Žádné knedlo-vepřo-zelo či svíčková, nýbrž sedm chodů s pochoutkami různých světových kuchyní.

Druhý den se jde nakupovat. Místní obchod Quatro, kde zaměstnanci nakupují za poukázky, které dostávají k platu, je plný západního zboží, jež běžný občan Československa může znát leda z ­reklam. Pokud ovšem chytne rakouskou či německou televizi.

„Vypadá to tu jako v Tuzexu, ale hodně luxusním,“ neudržel se jeden z českých členů delegace. Síť obchodů Tuzex představovala za komunismu chrám konzumu pro vyvolené, v němž šlo nakupovat pouze za zvláštní poukázky, takzvané bony. A k těm měli přístup jen někteří – pokud jste bony draze a ilegálně nepořídili od „veksláka“ čili překupníka na ulici.

Zázrakomet ze Slušovic

Strůjce slušovického zázraku, první kapitalista v Čechách, následovník Tomáše Bati, vládce jediného ostrůvku kapitalistického podnikání v socialistické, centrálně řízené ekonomice, hlava státu ve státě – to je pouze ukázka nejčastějších označení, kterými Františka Čubu poctila média. Prominent komunistického režimu a­spolupracovník tajné Státní bezpečnosti (StB), kterému šla na ruku tehdejší nomenklatura, díky čemuž se dostal k penězům, k devizám i k zahraničním technologiím, což byly věci pro ostatní naprosto nedostupné. Anebo také tunelář a strůjce pádu Slušovic, když média otočila tutéž minci na rubovou stranu.

V roce 1986 dostal Čuba nejvyšší komunistické vyznamenání, Řád práce. Tři roky nato byl oceněn titulem Hrdina socialistické práce. V roce 2013 obdržel medaili Za zásluhy z rukou prezidenta Miloše Zemana. Kdo byl František Čuba ve skutečnosti?

Vystudovaný zemědělský ekonom se v roce 1963, ve svých 27 ­letech, stal předsedou tehdejšího Jednotného zemědělského družstva Slušovice. Z něj v 70.­ a­ 80. letech, v éře normalizace za vlády generálního tajemníka Komunistické strany Československa a posléze prezidenta republiky Gustáva Husáka, vybudoval Agrokombinát Slušovice, podnikatelské impérium, jež se stalo výstavní síní úspěchů socialismu. Zahraniční delegace žasly hlavně nad chovem hovězího dobytka, ty české zase ztrácely dech nad takzvanou přidruženou výrobou.

Ta vznikla proto, aby bylo co dělat i mimo zemědělskou sezonu. Ve Slušovicích se totiž, jak řekl v jednom z rozhovorů sám Čuba, nechodilo do práce a pak rychle domů, ale usilovně se tam pracovalo. A každý, kdo tohle pochopil, věděl, že bude za svou práci velmi dobře oceněn a družstvo se o něj postará i jinak.

Zatímco průměrný plat dosahoval v 80. letech necelých 3000 korun a plat vedoucích zaměstnanců zhruba dvojnásobek, ve Slušovicích brali ředitelé jednotlivých úseků až 25 tisíc korun. Nezemědělská výroba se tak brzy stala hlavním nositelem slušovického zázraku. Družstvo vyrábělo počítače, pneumatiky, přišlo s výrobou trvanlivého mléka v papírových obalech a kolou v plastu, zpracovávalo odpadní plasty na díly pro zahradní ploty.

Kromě sítě obchodů Quatro se zahraničním zbožím pro své zaměstnance také provozovalo vlastní banku, koňskou dostihovou dráhu i zkušební dráhu pro firmu Audi. Družstvo vybudovalo dokonce leteckou společnost, která vedle sovětských letadel vlastnila i Boeing 707. Slušovice měly pobočky v zahraničí včetně destinací jako Vietnam. Patřily jim kaučukové plantáže, pěstovaly sóju i ­čaj. Aby bylo co dělat v zimě a protože v Československu to nikdo jiný nevyráběl – takto podle Čuby vznikla i myšlenka pustit se do výroby počítačů. Tato oblast slušovické výroby má patrně největší přídech kontroverznosti.

Osudné počítače

Informační zdroje se neshodují v­tom, jaká část se vyráběla v moravské vísce a co a kolik se dováželo ze zahraničí. Rozhodně je však výroba počítačů ve Slušovicích dávána do souvislosti se sítí nechvalně proslulé StB. Milan Frnka, programátor Slušovic, v ­rozhovoru pro týdeník Respekt v říjnu 2009 řekl, že do jisté doby byl hardware i software slušovické provenience, později však družstvo začalo komponenty dovážet.

Aby mohly nákup financovat, rozjely barterový obchod. Ven šly oplodňovací prostředky pro dobytek či ovocný mošt, zpět do Československa procesory a paměti. Navzdory embargu, které ve druhé polovině 80. let komunisté uvalili na dovozy z kapitalistického západu. „JZD mělo dohodu s komunistickou tajnou službou,“ vznesl v ­této souvislosti obvinění tehdejší technik družstva a disident Stanislav Devátý, pozdější advokát. Mimochodem – když přišel listopad 1989 a možnost jezdit na Západ, nikoho už ve srovnání se zahraničím drahé a zastaralé počítače ze Slušovic nezajímaly.

Vzestup a pád

Na sklonku 80. let, před politickým převratem v listopadu 1989 měl družstevní agrokombinát patřící 6000 družstevníků roční obrat asi sedm miliard korun při více než třičtvrtěmiliardovém zisku, přičemž zaměstnával na 5000 lidí. V roce 1990 ovšem nastal zlom.

„Slušovice byly zlikvidovány na politickou objednávku,“ prohlásil Čuba v rozhovoru pro deník MF ­DNES v říjnu 2010 s tím, že významnou roli v tom sehrál projev prezidenta Václava Havla z ­21. srpna 1990, v den výročí sovětské okupace Československa. Havel tehdy hovořil o mafiánských strukturách, které kšeftují s­majetkem, jenž jim nepatří a­ snaží se jej ulít do zahraničí. A­navázal tehdy větou: „Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím.“ Po tomto projevu jsem okamžitě odstoupil, komentoval Čuba ve zmíněném rozhovoru pohnutky, proč rezignoval na post předsedy AK Slušovice.

Po roce 1990 se agrokombinát rozpadl na více než stovku menších firem, které velmi rychle zkrachovaly. V­ témže roce byl jeho bývalý hybatel vyšetřován a odsouzen za údajné tunelování banky Slušovice. Odvolací soud jej nicméně po několika letech obvinění zprostil.

Čuba se potom stáhl do ústraní a na veřejnost se vrátil až po roce 2013, kdy jej prezident Miloš Zeman udělal svým poradcem pro zemědělství a hospodářství. Již o rok dříve se ale stal zastupitelem a členem rady Zlínského kraje. V­ roce 2014 jej pak hlasy voličů vynesly do senátorského křesla za Zlín. Svůj mandát složil loni v únoru.

Génius, nebo gauner?

Nad někdejším tvůrcem socialistického zázraku visí i po jeho smrti otázka, jak je možné, že někdo mohl za minulého režimu podnikat jako na Západě.

„Čuba byl tím, kdo v maximální míře využil možnosti, které mu poskytoval dřívější komunistický režim. Uměl překonávat překážky a motivovat lidi,“ líčí svůj názor český historik a bývalý politik, který si nepřál být jmenován. „V ­naší zemi vždy byli velice schopní lidé, jen neměli důvod svoje schopnosti používat. A myslím si, že pro toho, kdo měl nápad a­šel za jeho prosazením, byla řada věcí možná,“ dodal historik.

Čubovi podle něj pomohlo i to, že začal podnikat v ­kraji Tomáše Bati, kde ještě našel lidi, které vychoval světově proslavený zlínský průkopník podnikání.

Oblíbenec i terč mocných

Obecně se ale má za to, že Čuba by svůj ekonomický zázrak nemohl vybudovat bez posvěcení nejvyšší komunistické nomenklatury. Ostatně ještě na vysoké škole, v roce 1956, vstoupil do KSČ a­ pak setrvale stoupal po stranickém žebříčku počínaje místní přes okresní a krajské struktury až po příčky nejvyšší. V roce 1989 se stal předsedou zemědělské komise komunistického Olympu –ústředního výboru KSČ.

Jeho pozice mezi nejvyššími však nebyla lehká. Eduard Chmelár, slovenský historik a rektor Akademie médií, vysoké školy mediální a marketingové komunikace v Bratislavě, krátce po Čubově smrti před dvěma týdny napsal, že Slušovice byly obětí nechuti k družstevní formě a reformám stávajících družstevních struktur. To se podle něj týkalo jak předlistopadového, tak zejména polistopadového režimu.

Nicméně, jak píše Chmelár, zatímco komunistický režim Čubu trpěl, ten polistopadový se jej rozhodl zlikvidovat. Tehdejší muž číslo jedna v ČSSR, nejvýše postavený komunista a prezident státu Gustáv Husák údajně mnohokrát osobně přikázal poslat do Slušovic kontroly. Navzdory tomu, že ochrannou ruku nad Čubou tehdy držel tajemník ÚV KSČ pro zemědělství Miroslav Zajíc.

Předseda poslední komunistické vlády Lubomír Štrougal ve svých pamětech uvedl, že se jej Husák neustále dotčeně ptal, kdo nalévá do Slušovic peníze, zda strana, Rusové, Američané či Arabové. Ovšem Čuba to prý vnímal tak, že mu Husák nikdy nechtěl ublížit. Sám Zajíc se podle informací bývalého disidenta Petra Cibulky v­březnu 1990 stal členem slušovického družstva. Ovšem kontroly prý do Slušovic – tedy alespoň podle Chmelára – posílal i prezident Havel.

Zamlžená je přirozeně otázka, jak na tom byl někdejší šéf impéria Slušovice s komunistickou StB. „František Čuba nebyl agent, nebyl veden – na rozdíl od řady svých podřízených – jako spolupracovník Státní bezpečnosti, byl veden jen jako takzvaný aktiv, což je kategorie osob, které StB oslovovala, když od nich chtěla nějaké informace,“ říká Pavel Žáček, zakladatel Ústavu pro studium totalitních režimů.

„Byl natolik schopný, že do sítě estébáků nespadl. Zato byl schopen státní bezpečnost zapojit do svého byznysu. Komunistická rozvědka pro něho nakupovala i­ prodávala zboží v zahraničí – to nikdo jiný v Československu neuměl,“ dodal historik.

František Čuba byl trojnásobným otcem. Měl dceru Ludmilu, druhá dcera zemřela, a syna Rostislava. Jméno Rostislav Čuba aktuálně figuruje na pozicích společník, jednatel či člen správní rady ve třech firmám se sídlem na slušovickém Náměstí svobody.

NÁZORY: Jaké léky pro děti vzít na dovolenou?
NÁZORY: Jaké léky pro děti vzít na dovolenou?

Jaké léky s sebou berete na dovolenou pro děti?