Lidovky.cz: Pandemie a s ní spojené restrikce jsou pro lidi náročným obdobím. Kdo je podle vás nejvíce ohrožený?
Všichni procházíme náročnými časy. Domnívám se, že žádný seriózní odborník v oboru psychiatrie a psychoterapie nemůže říct, kdo to odnáší nejvíce. Takto v našich oborech neuvažujeme. Každý člověk má své starosti a trápení a ty bereme vždycky vážně. Lidské utrpení a bolest nelze měřit stupnicemi. Nelze říct klientovi: ‚Vaše bolest je menší než bolest někoho jiného.‘ To je zcela nesmyslné, nepravdivé a pochopitelně i neetické. V našem oboru se díváme na problémy jinou optikou než například v ekonomii, statistice a tak dále.
Lidovky.cz: Když je člověk v páru, možná situaci zvládá líp, ovšem na druhou stranu se musí vypořádat s hádkami, které se v domácnostech množí také. Myslíte, že jsou na tom singl lidi lépe, či hůře?
Všichni máme některé vlastnosti a starosti obecné, podobné a současně vždy je v našem životě i mnoho individuálního. Každý jsme originál, a je to tak v pořádku. Zobecňování vede pouze k obecným úvahám. Tedy v obecné rovině: jsou páry, které v partnerství mají zdroj bezpečí a opory, v takovém případě i hádka může být konstruktivní. Není hádka jako hádka. Na téma komunikace a konstruktivních výměn názorů byly a budou napsány stohy knih. Lidé žijící sami jsou také velmi různí. Jsou jistě tací, kteří žijí singl spokojeně a je to jejich vědomá volba. Záleží na konkrétním člověku, kde získává zdroje své psychiky a jak naplňuje své potřeby.
Lidovky.cz: Co ženy bez partnerů, které se nachází v životní situaci, kdy hledaly partnera, se kterým by do budoucna mohly založit rodinu?
Ano, to je jistě složité životní období a současné omezení četnosti sociálních kontaktů situaci ztížilo. Za roky práce s lidmi věřím, že psychika má velkou sebeúzdravnou schopnost a i z psychoterapeutické praxe mám nedávné zkušenosti, že si lidé najdou cestu doslova způsob, jak se najít.
Lidovky.cz: Pandemie není válka, avšak pro mnohé znamená každodenní stres. Co byste jim poradila?
Pandemie je existenciální ohrožení, které mimo starších generací nikdo osobně neznáme. Dovolím si volně citovat myšlenku: ‚Utrpení je nevyhnutelné, bolest dobrovolná.‘ Jsem přesvědčena, že se můžeme naučit pracovat se svým psychickým nastavením. Učit se podívat více sami na sebe, do svého mikrosvěta, na vlastní vztahy, potřeby či psychické zdroje.
Lidovky.cz: Jak sám se sebou pracovat? Existuje na to nějaký návod?
Návodů na práci sama se sebou je téměř nekonečně. Existuje obrovské množství různých směrů, doporučení, guruů, literatury, rad, škol... Především si řekněme, že abychom skutečně dosáhli určité změny ve svém přístupu k sobě a ke světu, bez práce to nejde. I v otázce se ptáte, jak se sebou pracovat. Odpověď je: především pracovat, rozhodnout se a vydržet. Každé úsilí práce na sobě přinese výsledek. Bohužel často očekáváme výsledek nereálně rychlý, zevně dodaný. Každému je blízká jiná cesta a je mnoho cest vedoucích ke stejnému cíli, tedy ke změně, například ke zlepšení odolnosti vůči stresu. Důležité je především začít a vytrvat.
Lidovky.cz: Dá se ovládnout strach?
Zeptala bych se: ‚Proč ho chcete ovládat? A jak? Co tím myslíte?‘ Především je dobré si přiznat, že máme strach. To je emoce, která není pozitivní, ani negativní a má v naší psychické výbavě svůj význam. Je součástí naší mysli. Varuje nás před nebezpečím. Ale ano, se strachem se můžeme, například v psychoterapeutickém procesu, naučit pracovat.
Lidovky.cz: Jedna věc je zvládnout sebe, druhá, jak vysvětlit dětem, že se nesmí stýkat s kamarády a nesmí do školy. Přece jen už je to dlouho a trpělivost dochází i nejmenším?
Když situaci zvládnou rodiče, zvládnou ji i jejich děti. To se lehce řekne a těžko udělá. Děti potřebují především bezpečí. Pokud rodiče dokážou i v téhle složité době vytvořit domov jako bezpečné místo, děti to cítí. Nemusíme k tomu dělat mnoho složitostí, stačí obyčejné věci – uvařit, zahrát si s dětmi Člověče nezlob se, zeptat se jich, co je trápí a co štve. Pokud jim dokážou na rovinu a jejich věku srozumitelně říct, že i pro rodiče je strašně těžké nevídat své kamarády, pomůže jim to. Považuji osobně za velmi, velmi nešťastné uzavření škol.
Lidovky.cz: Bude mít podle vás to, že jsou zavřené školy již skoro rok, nějaký dopad na vzdělání dětí?
Nejsem pedagog, nedokážu posoudit dopad na vzdělání. Myslím, že bude větší nárok na učitele, aby dohnali látku a znalosti do dětí dostali. Skutečně se jich vážím, držím jim v tom palce. Domácí výuka nemohla splnit to, co by dětem dala škola. Dovolím si apelovat na rodiče, aby s učiteli táhli za jeden provaz, až se školy otevřou. Hádky a boje nebudou nikomu užitečné a už vůbec ne dětem.
Věra StrunzováZkušená lékařka s psychiatrickým a také psychoterapeutickým vzděláním. Působí jako primářka několika oddělení psychiatrické nemocnice. Současně pracuje jako ambulantní specialista v IKEMu a jako vědecký pracovník 1. lékařské fakulty UK. Od roku 2010 působí jako lektor předatestačního vzdělávání Katedry psychiatrie IPVZ. Podílí se na vzdělávání studentů 2. a 3. lékařské fakulty UK v rámci klinických stáží. Vede Kliniku ambulantní psychiatrie a psychoterapie Kappa-Praha.  |
Lidovky.cz: Často si lidé stěžují na to, že vláda pracuje chaoticky a oni proto nechápou, proč některá opatření platí, příkladem budiž zavřené vleky. Jsou pak méně ochotní nařízení dodržovat. Proč?
Některá opatření, dle mne, postrádají logiku, tedy já ji nevidím. Zvláště na počátku pandemie byla určitá chaotičnost pochopitelná. Nyní už nejsme na počátku. Frustrace vede přirozeně k potřebě revolty. Bylo by dobré, abychom měli ve vedení přirozenou morální autoritu, osobnost, která dokáže jasně a srozumitelně hovořit.
Lidovky.cz: Rezistence vůči čemukoli je fenomén, který platí všeobecně. Domníváte se, že i to může být důvod, proč jsou někteří lidé nezodpovědní?
Domnívám se, že lidé nejsou ani nezodpovědní, ani všeobecně rezistentní. Chybí morální autorita, osobnost, se kterou se můžeme částečně identifikovat, které lze věřit.
Lidovky.cz: Současná náročná doba svádí i k tomu, že se psychické problémy řeší alkoholem. Měl by se jeho prodej zakázat? Nepomohlo by to?
Prohibice by vedla podle mě k nárůstu kriminality všeho druhu. Od domácího násilí po pálení zdravotně rizikového alkoholu, pašování, které by vyústilo v policejní restrikce. Závislost na alkoholu je léčitelná, ovšem nelze ji vyléčit prohibicí.
Lidovky.cz: Na to, že nemůžeme do kina, divadla či na sjezdovku, si člověk zvykne, ale těžko se žije s tím, že nemůžete obejmout své blízké, když se bojíme o jejich zdraví. Jak je to s fyzickými projevy lásky?
Kino, divadlo či sjezdovka? Myslím, že člověk si nezvykne, soudím to podle sebe. Můžu to maximálně respektovat. Zda obejmu, či neobejmu své blízké, i kdyby to bylo s respirátorem, to je otázka mé osobní zodpovědnosti a volby.
K TÉMATU: |
Lidovky.cz: Co byste lidem poradila, aby se cítili lépe?
Nemám žádnou univerzálně fungující „ zlatou radu“, každý máme své cesty sebeúzdravy, často o nich víme, jen je z nějakého důvodu nepoužíváme. Co je nápomocné, užitečné pro jednoho, nemusí fungovat u jiného. Pokud se nám nedaří zvládnout situaci vlastními silami, je vhodné obrátit se na odborníka, například psychoterapeuta. I jednorázová konzultace může někdy pomoci. Především je třeba nestydět se za to, že v současné nároční době nám situace tzv. přerůstá přes hlavu. To se může stát každému.
Například: přiznejme si, že jsme v situaci, kdy je zcela oprávněné cítit bezmoc, vztek a strach. Dovolme si být naštvaní a následně si najděme ventil vzteku, který neohrozí druhé. Každý máme své individuální potřeby. Zamysleme se, jaké to jsou, a jak je můžeme naplnit. Rozlišujme mezi naříkáním, které je úlevné, a tím, které je devastující, ničí nás a drží v pocitu bezmoci. Naučme se říkat ‚ne‘, pokud cítíme, že nás okolní situace ničí. Pěstujme vztahy k druhým lidem, i vztah sám k sobě. Pěstujme toleranci. Udělejme něco pro druhé. Vědomě se vystavujme pozitivním podnětům.
Trénujme vnímání přítomnosti, trénujme pohled do svého vnitřního světa a vnímání pozitiv, je to dlouhá cesta tréninku, ovšem jde to. Udělejte něco nezvyklého, například si sežeňte barvy a namalujte obraz.
