Hala nymburského sportovního centra zela prázdnotou. Nejlepší český basketbalový klub zde má teprve za dvě hodiny focení oficiálního portrétu následované tréninkem. Kapitán týmu je však už tady a rychle se převléká do reprezentačního dresu, v němž se fotí pro tento rozhovor. Dresu, který možná obléká naposledy v životě.
Celý rozhovor s kapitánem české basketbalové reprezentace Pavlem Pumprlou o čtení během světového šampionátu, hecování se před zápasy a stavbě nového domu na dálku si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 27. září. |
Třiatřicetiletý rodák ze Zábřeha byl jedním ze strůjců úžasného tažení basketbalové reprezentace na nedávném mistrovství světa v Číně. Jako kapitán provedl podceňovaný tým spolu s hlavní hvězdou Tomášem Satoranským nejen skrz základní skupinu, ale poté i přes osmifinále a k celkovému šestému místu, což představuje vyrovnání nejlepšího výsledku v historii českého a československého basketbalu. Po posledním zápase turnaje se Srbskem v přímém přenosu České televize ukončil reprezentační kariéru, čímž šokoval trenéra i spoluhráče.
Na otci dvou dětí je krátce po návratu z dlouhého reprezentačního tažení viditelná únava, přesto o něm mluví s velkým zájmem a je na něm vidět, jak moc ho reprezentační úspěch těší. Coby šestinásobného mistra České republiky ho však příliš dlouhá pauza nečeká, už teď se s Nymburkem připravuje na nový ročník domácí soutěže i na prestižní Ligu mistrů, kde chce ambiciózní celek zase uspět.
LN: Už se vám ten úspěch stačil rozležet v hlavě? Před pár dny jste byli za sportovní hrdiny národa, teď přichází návrat do reality.
Po normálním šampionátu už by bylo dávno zapomenuto, ale znovu se ukazuje, že to, čeho jsme dosáhli, je asi opravdu velké. Kousek od Nymburka dokončujeme dům a v posledních dnech jsem tam okolo nepotkal nikoho, kdo by o basketbalovém mistrovství světa nevěděl, a to jde často o lidi, kteří sport vůbec nesledují.
  |
Takže na to zatím ani nešlo zapomenout – plus stále trvá docela velká mediální pozornost, i když ta asi brzy pomine. Člověk ví, že všechny ty žádosti o rozhovor pramení z nějakého úspěchu, a může tím sport podpořit, ale trochu jsme si mysleli, že po asi tisíci rozhovorech v Číně už tady tak velký zájem nebude. (směje se) Teď ale odjedeme s klubem na soustředění do Slovinska a tam bude klid.
Šéf basketu o úspěchu na MS: Na kluky se přenesl velice ‚nečeský‘ přístup Tomáše Satoranského |
LN: Dá se ze šampionátu vypíchnout jeden moment, v němž se to celé zlomilo – a od té chvíle jste směřovali k historickému úspěchu?
Důležitý byl hned úvodní zápas s Američany, kdy jsme dokázali zamezit tomu, aby to směřovalo k debaklu. Potom s Japonskem bylo klíčové, že jsme se dokázali zkoncentrovat a duel zvládnout, ale nejvíc byla vidět síla týmu v zápase s Tureckem. Soupeř tam hned po přestávce strašně rychle stáhl náš pracně vybudovaný náskok, ale tým to vůbec nerozhodilo, pokračoval ve své hře – a tam se začala ukazovat naše vnitřní síla. Navíc to byl rozhodující zápas v tom, jestli půjde o turnaj podle papírových předpokladů, nebo dokážeme něco víc. Od té chvíle to pro nás byla nadstavba.
LN: Vy jste byl poslední dva roky kapitánem toho veleúspěšného týmu. Jaké to je, velet ze své pozice hvězdám evropského basketbalu typu Tomáše Satoranského či Jana Veselého? Zrovna Satoranský je přitom známý obrovskou soutěživostí. Jak se s ním při zápase komunikuje?
Když jsem před deseti lety začínal v národním týmu, Saty už tam rok byl, tenkrát šestnáctiletý klučina – a odkroutili jsme toho spolu hodně. To, že jsem mu o osm let později začal dělat kapitána, už pro náš vztah nic neznamenalo. Hráči jeho typu jsou často při zápase uzavření, ale on je výjimečný i tím, že v klíčových chvílích dokáže vnímat podněty zvenku.
Pavel Pumprla se chce uvolnit přes Joea Harrise.
Jemu se ale při zápase málokdy dá něco vytknout a své chyby si moc dobře uvědomuje sám, takže se s ním spolupracuje skvěle. V přípravě jsme měli pár momentů celkově jako tým, kdy to trochu skřípalo, ale i to pak pomohlo k veleúspěšnému závěru. A když pak hrajete dobře, i kritika se přijímá o hodně líp.
LN: Český basketbal je teď ve velkém laufu. Dokáže tenhle úspěch výrazně pomoci rozvoji sportu v Česku, nebo to za pár týdnů či měsíců utichne?
Jeden ze spoluhráčů nám v průběhu turnaje ukazoval video z Česka, kde se na dětském hřišti se čtyřmi koši stojí fronta, aby si děti mohly zastřílet. Na tom hřišti prý v životě nikdo nebyl. Může to být samozřejmě kapka v moři, ale pár rodičů a dětí jsme snad přesvědčili, že basket je fajn sport.
Bylo by skvělé, kdybychom našli nové talenty a měli pak v každém ročníku víc než jednoho dva hráče do seniorského národního týmu. Pojďme mít víc než jednoho hráče v NBA a Eurolize a zpropagovat basketbal ještě víc! Teď, do domácího evropského šampionátu 2021, se to bude do lidí v dobrém slova smyslu masírovat – a snad se z toho podaří vytěžit maximum.
Česko je pro mě srdcová záležitost. Vrchol výkonnosti nás ještě čeká, říká trenér basketbalistů Ginzburg |
LN: Po posledním zápase jste v přímém přenosu České televize oznámil konec reprezentační kariéry. Domácí evropský šampionát vás neláká?
Jasně že mě to mistrovství Evropy láká. Taková akce tady hrozně dlouho nebyla – a za národní tým jsme moc velkých zápasů v Česku neodehráli, tedy kromě závěru kvalifikace o mistrovství světa. Když jsme se vraceli o prázdninách z Mnichova, kde se rozhodovalo o pořadatelství evropského šampionátu, odpovídal jsem upřímně. V průběhu světového šampionátu ve mně rostla myšlenka na konec kariéry – s tím, že jsem měl pořád v týmu docela velkou roli, kterou bych za dva roky už určitě neměl. Věděl jsem, že určitě nechci absolvovat olympijskou kvalifikaci příští léto, to jsem říkal předem.
Kapitán českých basketbalistů Pavel Pumprla.
Český kapitán Pavel Pumprla při doskoku.
Za dva roky mi končí smlouva v Nymburce a plus minus tam směřuji i konec celkové kariéry, takže jsem si neuměl představit svou roli v reprezentaci. Nechtěl jsem se dostat do pozice, že bych tam jel jako nehrající kapitán – nebo jak říká trenér Ginzburg „sport-turista“. To by mi asi nebylo příjemné. Když k tomu přišel takový úspěch a byla možnost skončit na vrcholu ne osobním, ale týmovém, přišlo mi to jako správné rozhodnutí. Kluci i trenér obviňují manželku, že mě k tomu přemluvila, ale ona byla první, kdo mi říkal, ať ještě pokračuji. Během pár dní, co jsem byl zpátky v Česku, pochopila, že to je správné, že to byla má poslední akce.
V magazínu dále najdete:
- Slavná herečka Brigitte Bardotová oslaví pětaosmdesátiny a přestože přestala hrát už před padesáti lety, stále patří mezi největší postavy francouzské kinematografie.
- Rozhovor s párovým terapeutem Pavlem Ratajem o tom, co je to „normální“ manželství a jestli je rozchod či rozvod terapeutovým selháním.
