Schmidt studoval režii na FAMU v ročníku Otakara Vávry a jeho spolužáky byly hvězdy české nové vlny jako Forman, Věra Chytilová, Evald Schorm či Jiří Menzel. První snímky Schmidt natočil v 60. letech, například postapokalyptické sci-fi Konec srpna v hotelu Ozon.
Zlatá šedesátá ukážou Vihanovou a Schmidta |
V 70. letech pak stál za trilogií historických filmů z období pravěku podle knih Eduarda Štorcha - Volání rodu, Osada Havranů a Na veliké řece. Hlavní roli v nich ztvárnil Jiří Bartoška. Režíroval také film s ikonickým hrdinou českých detektivek, kapitánem Exnerem v podání Jiřího Kodeta, Smrt talentovaného ševce.
V závěru své kariéry režíroval třeba i pohádku, a to Jak si zasloužit princeznu s hudbou Ivana Hlase. V polovině 90. let chtěl ještě natočit dobrodružný snímek Situace vlka podle povídky Jacka Londona. Film ale nebyl nikdy dokončen. Na začátku nového tisíciletí stál za seriálem Stříbrná paruka s Borisem Rösnerem o životě kočovných herců na sklonku 19. století.
Filmová tvorba Jana SchmidtaVe filmografii Jana Schmidta lze nalézt díla nejrůznějších žánrů a osudů. Zaujal už absolventskou parodií na budovatelské filmy Černobílá Sylva, kterou natočil podle scénáře Pavla Juráčka, stejný tvůrčí pár stál i za oceňovanou postapokalyptickou alegorií Konec srpna v hotelu Ozon. Z pozdější tvorby režiséra, který ve věku 85 let zemřel, diváci dodnes oceňují pravěkou trilogii o Havranpírkovi nebo seriál Stříbrná paruka o českých kočovných divadelnících z 19. století, natočený podle předlohy Adolfa Branalda. Pražský rodák (narozen 3. ledna 1934) přitom původně vůbec nesměl studovat vysokou školu, po Stalinově a Gottwaldově smrti se ale nakonec dostal na medicínu, jak si přál jeho otec. Po šesti semestrech pvšem "zběhl", zamířil na pražskou filmovou fakultu, kde studoval režii v ročníku Otakara Vávry. Jeho spolužáky tak byly takové hvězdy české nové vlny jako Miloš Forman, Věra Chytilová, Evald Schorm či Jiří Menzel. Ani Schmidt ale nezůstával v pozadí, na přelomu 50. a 60. let tvořil výrazný tvůrčí tandem s Juráčkem. "Filmy z 60. let byly silné proto, že pojednávaly o tehdejší společnosti, o naší konkrétní zemi," řekl jednou Jan Schmidt o asi nejslavnější éře české kinematografie. Ve svých deníkových záznamech přitom Juráček (1935 až 1989) o Schmidtovi nepíše právě v nejlepším. "To bylo naprosto běžné, že Pavel Juráček nejvíc nadával na ty, kteří mu byli nejblíže," komentoval to sám Schmidt, jehož během kariéry často pronásledovala smůla a kterého filmový publicita Jaroslav Boček nazval "věčným mužem v pozadí". Nepříliš šťastné osudy měl třeba ambiciózní dobrodružný snímek Kolonie Lanfieri, natáčený v létě 1968 na Kavkaze a Krymu a dokončený v napjaté situaci po okupaci Československa. Za normalizace Schmidt točil pohádky, detektivky i dokumenty. Patřil například k režisérům, kteří převedli na plátno příběhy populárního kapitána Exnera. Schmidtův snímek Smrt talentovaného ševce (1982), ve kterém ztvárnil hlavní roli Jiří Kodet, rozhodně patří k nadprůměrným českým detektivkám. Na slavnou éru 60. let navázal Jan Schmidt po listopadu 1989 oceňovanými vzpomínkovými Vracenkami (1990), jeho poslední filmový pokus z půlky 90. let, Juráčkova adaptace Jacka Londona, ale zůstal nedokončen. "...už jsme taky staří a je toho natočeno dost, proboha," řekl nicméně v nadsázce. Za kameru si Schmidt naposledy stoupl při natáčení Stříbrné paruky (2001), pětidílného seriálu, ve kterém vzdal hold hereckému řemeslu v dobách jeho kočovných začátků. |
