„Máme rádi miniaturní domy na kolech, protože se u nich nikoho nemusíme ptát. Můžeme stavět bez stavebního povolení, jelikož tyto domky stojí na přívěsu, a nejsou tak z právního hlediska považovány za dům,“ vysvětluje svou zálibu Le-Mentzel.
Tím, že se na miniaturní domy hledí jako na přívěs, je jasně daná i jejich velikost. „Přívěs může být maximálně 2,55 metru široký a čtyři metry vysoký,“ konstatuje architekt, podle něhož má většina miniaturních domů na kolech plochu kolem deseti metrů čtverečních. Přesto se do nich vejde vše potřebné, včetně místa na spaní, koupelny nebo kuchyňky.
  |
Se skupinou dalších majitelů miniaturních domů Le-Mentzel, který ten svůj nyní využívá primárně jako kancelář, objíždí Německo. Do začátku března byli v Berlíně na dohled od centrály vládních křesťanských demokratů, nyní jsou ve východoněmeckém Wittenbergu. „Chceme myšlenku miniaturních domů dál šířit,“ říká čtyřicetiletý muž. Miniaturní domy, které stojí několik tisíc až několik desítek tisíc eur, pro něj nejsou jen možností, jak ve velkoměstě najít levnější bydlení, ale i cestou k debatě o veřejném prostoru.
„Mě zajímá možnost přístupu do města, kdo může ve městě být, a kdo ne. A zatím je to dané penězi. Kdo má vysoký příjem, může ve městě mít byt, kdo nemá žádný příjem, musí se přesunout na okraj města,“ podotýká s tím, že to, jak lidé bydlí, je nyní hodně závislé na potřebách realitních firem. Organizace města a využití veřejného prostoru by přitom podle něj měly být dány primárně jinými faktory.
„Proč by měl někdo dostat deset metrů čtverečních města zadarmo a jiní ne, jen proto, že nemají žádné auto? To pro mě není spravedlivé,“ naráží na to, že motoristům bývá ve městech automaticky vyhrazen velký prostor. „Jsem přesvědčen o tom, že miniaturní dům je vždy lepší varianta, než zaparkované auto,“ říká.
Miniaturní domy, které podle Le-Mentzela mají smysl právě ve městech, a nikoliv na venkově, kde je řada domů a bytů prázdných, představují jednu z možností, jak bydlení demokratizovat. „Jak jinak je možné platit 100 eur měsíčně za to, že člověk bydlí v centru města?“ ptá se muž, podle něhož si takový poplatek může dovolit prakticky každý.
Zároveň připouští, že právně zatím není situace nikterak jednoduchá. Na rozdíl od soukromých pozemků nebo míst na kempování totiž není v Německu ve veřejném prostoru možné bydlet ve vozidlech nebo přívěsech. Architekt původem z Laosu ale věří, že se to časem změní. Le-Mentzel je přesvědčen, že se i kvůli stoupajícím cenám bytů a nájmů v příštích letech miniaturní domy stanou běžnou záležitostí, které se přizpůsobí i velká města, třeba tím, že jejich majitelům budou vydávat povolení k využití veřejných prostor.
