V případě Itálie se riziková prémie dokonce dostala na úroveň jara 2018, tedy doby, než populistické Hnutí pěti hvězd zformovalo koalici s nacionalistickou Ligou. Tato vláda hrozila konfrontací s EU ohledně rozpočtu, což se nakonec nestalo také kvůli rozpadu této koalice. Italská ekonomika zůstává slabá, Liga je mimo vládu, je ale silná a vlivná. Přesto je podle trhů politické riziko slabé.
V případě Řecka je zase třeba připomenout, že to bylo právě ono, kdo po volbách v roce 2009 odstartoval krizi eurozóny. Tehdejší řecký premiér George Papandreu po volbách objevil, že schodek rozpočtu je mnohem větší, než se myslelo, že Řecko flagrantně porušuje pravidla EU a eurozóny. Ve středu se riziková prémie u řeckých dluhopisů dostala na úroveň před zmíněnými volbami v říjnu 2009. Riziková prémie byla přitom vždy chápána jako ukazatel pravděpodobnosti toho, že se eurozóna rozpadne nebo z ní někdo odejde.
Před deseti lety se leckdo domníval (včetně autora Monitoru JM), že pokud chce eurozóna přežít, bude muset krize nastartovat masivní institucionální reformu – včetně rozpočtu pro eurozónu. Místo toho to politici víceméně vyseděli – a z dnešního pohledu jim to prošlo. Řecko vystřídalo za tu dobu mnoho premiérů a dramatická období politické nestability. Na druhé straně vyjednávacího stolu byla ale vždy pořád ta samá kancléřka Merkelová. Řecko zažilo hlubokou ekonomickou depresi, žádnou velkou strukturální reformu a modernizaci ekonomiky však neprovedlo. V podstatě se propatlává kupředu jako celá eurozóna. Trhy to už ale neznervózňuje, riziko je podle nich pryč.
Problém se nyní přesouvá z periferie do centra. Francie i Německo musejí čelit nástupu populistů i oslabení průmyslového sektoru. Do toho odchází Británie z EU. Existence eurozóny není ohrožena, celková důvěra v její ekonomiku však zůstává velmi slabá.
Zajímavé také je, jak trhy klidně vyhodnocují vývoj politiky v USA. Index S&P 500 naznačuje, že vývoj primárek v Iowě či New Hampshire nikoho nezneklidňuje. Bernie Sanders plánuje revoluci – a každému je to jedno. Trhy jistě nejsou dokonalé a racionální, ale mohou být blízko jakémusi obecnému moudru (conventional wisdom). Síly progresivistů a revolucionářů (Sanders) na jedné straně a umírněných (Bloomberg) na straně druhé v Demokratické straně jsou vyrovnané.
Podle trhů je Sanders nezvolitelný, a když vyhraje primárky, má to protržní kandidát Donald Trump v kapse. A kdyby vyhrál miliardář Bloomberg, budou trhy spokojeny dvojnásob.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
