V době vydání rozhovoru 15. prosince 2000 byl dnešní prezident Miloš Zeman ještě českým premiérem, který oznámil brzký odchod z politiky. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta v roce 2003 se opravdu na deset let stáhl do ústraní. Do nejvyšší politiky se vyšvihl roku 2013, kdy v prezidentské volbě zvítězil nad Karlem Schwarzenbergem.
LN: Kdy jste naposledy objímal stromy? Je to už celonárodní bonmot, takže se zdá laciné tuto vaši vášeň zmiňovat. Ale neumím si zkrátka představit, jak ochranka čeká, až se premiér dostatečně polaská se stromem...
Ochranka za mnou skutečně pořád chodí v odstupu. Už jsem si na to zvykl. Jsou to nešťastníci. Když jedu na běžkách, mají na nohách běžky. Když jedu na kole, mají kola. A když si vyjedu na gumovém nafukovacím člunu na rybník, který mám hned za chalupou, i ochranka si přivleče člun a v nějaké vzdálenosti vesluje kolem mě. Ale zvyk objímat stromy jsem v poslední době trošku potlačil, protože se před ochrankou stydím. On je to velice intimní zvyk - nikoli slovanský, ale keltský. Je to zvyk druidů. Druidové jsou uctívači stromů. Zrovna včera jsem si četl knihu o kouzelnictví. S potěšením jsem v ní zjistil, že se potvrdila moje hypotéza o tom, že se skutečně jedná o keltský zvyk. Někteří moji přátelé, kteří jsou nikoli keltologové, ale keltomani tvrdí, že Keltové stromy uctívali, ale neobjímali.
  |
LN: Nechtěl byste skončit s některým ze svých zlozvyků?
Hm... ano. Až odjedu na tu chalupu, přejdu od cigaret k dýmce. Víte, na dýmku není při běžném provozu čas. Dýmka, to je obřad. Čištění, nacpávání a podobně. Cigareta vyhoří, i když se jí nevěnujete, zatímco dýmka vyžaduje vaši přítulnost. Musíte pořád táhnout, jinak vám vyhasne. Ano, kouření cigaret bude jeden z mých zlozvyků, kterého po mém odchodu nechám.
LN: A co alkohol?
Já jsem sice vydáván za notorického alkoholika, ale na rozdíl od mnoha politiků mě nikdo neviděl opilého. Jediná situace, kdy jsem byl - eufemisticky řečeno - poněkud veselý, nastala na mé svatbě v roce 1993. A tam je to snad omluvitelné.
LN: Koho máte opravdu rád?
Víte, já bych závěrem zopakoval Leszka Kolakowského, který měl v Poznani v roce 1956 přednášku o tom, co je to socialismus. Na začátku řekl: „Socialismus, to nejsou koncentrační tábory. Socialismus, to není cenzura. Socialismus, to nejsou vraždy nebo věznění politických odpůrců.“ A takto pokračoval dvě hodiny. A nakonec řekl: „Nyní vám řeknu, co je to socialismus. Socialismus je, přátelé, dobrá věc.“ Takže já bych nejprve řekl, co přátelství není a koho nemám rád. Nemám rád převlékače kabátů. Nemám rád lidi, kteří prošli pěti politickými stranami, z nichž v jedné v roce 1990 dokonce kandidovali na předsedu. Nemám rád lidi, které zajímá jen funkce. A teď bych řekl: Mám rád lidi, kteří - když se v nějaké fázi za sebou ohlédnou - vidí, že pro ty druhé tam něco zůstalo. Je úplně jedno, jestli je to postavený dům, zorané pole, nasázené stromy, zplozené dítě či cokoli dalšího. Tyhle lidi mám opravdu rád.
LN: Máte rád sám sebe?
Miluj bližního svého jako sebe samého. To je základní křesťanská deviza. A tahle deviza implicitně říká, že nemůžete milovat svého bližního, aniž byste současně nemiloval sám sebe. Chyba vzniká z asymetrie. Chyba vzniká z toho, že sebe milujete víc než ty ostatní.
LN: Takže, jak je to s vámi?
Někdy bych řekl, že - vzhledem k tomu, jak se huntuju - se příliš nemiluju. Ale na druhé straně moje touha si odpočinout je svědectvím jistého - v tomto případě bych řekl zdravého - egoismu.
Rozhovor s Milošem Zemanem a dalšími 19 předními osobnostmi si přečtěte v pátek ve speciálním vydání Pátku LN k 20. výročí magazínu. Proč se Václav Klaus musí polepšit? Jaký byl podle legendárního režiséra Otakara Vávry oběd s Göbbelsem? Jak si majitelu Seznamu.cz Ivo Lukačovič před téměř dvaceti lety představoval budoucnost počítačů?
