Že by mlčení znamenalo bezvýhradný souhlas? Těžko říci. Ovšem kontrast ve srovnání s tím, jakou kanonádu kritiky sklidila Babišova garnitura téměř v zápětí po té, co byla představena, nemůže popřít nikdo.
A přitom máme o čem přemýšlet. Například výměna na postu ministra spravedlnosti je dost podstatná. Bouřila-li statisíci demonstranty zaplněná Letenská pláň proti Marii Benešové a na podporu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, proč je nyní ticho? Vždyť příští ministr spravedlnosti Pavel Blažek se netají postojem (samozřejmě legitimním), že veřejní žalobci mají být podřízeni exekutivě a netvořit autonomní a nekontrolovatelnou jednotku.
Už mi volalo 23 sportovních lobbistů, říká kandidát na ministra školství Gazdík. NSA je prý ‚černá díra na peníze‘ |
Možná to bude právě pan Blažek, kdo nám ukáže, jak se účtuje s žalobci za úplňku. A má-li Marie Benešová poněkud kontroverzní historii, pak vedle ní pan Blažek není rozhodně rytířem na bílém koni.
Jestli jsme u končící Babišovy vlády pozorovali jistou slabost pro manažery a poněkud indiferentní „experty“ na řízení, ve vládě nové vidíme obrovskou koncentraci učitelů (Petr Fiala, Petr Gazdík, Vít Rakušan, Martin Baxa, Mikuláš Bek, Michal Šalomoun). Garnitury lékařů a právníků, nebo právě končících manažerů, nyní střídají pedagogové. Jako hrdí příslušníci národa Jana Ámose Komenského můžeme vzkřiknout: Konečně!
Vždyť učitel symbolizuje pokrok, otevřenost, dialog, inovace a především vědomosti. Ovšem jsme též národem Járy Cimrmana, a tedy si ze školy dobře pamatujeme nesmyslné memorování, absenci tvůrčího myšlení, časté zpátečnictví a ubíjející rutinu. Zkusme pozorovat uskupení Petra Fialy z téhle perspektivy. Bude to sbor otevřených a flexibilních zastánců pokroku, nebo panovačných podučitelů vyžívajících se ve vlastní důležitosti?
