Možná má starý kontinent nejhorší za sebou. Eurofilové si možná oddychnou, mix reforem, mírné fiskální opatrnosti a slovně odvážné ECB snad zabránil vleklé stagnaci.(více můžete číst zde)
Důsledky? Kvantitativní uvolnění připravené ECB asi skončí brzy. Už se oznamuje, kdy skončí, když ještě ani není jasné, v jaké podobě přesně začne.
Politikům z klasických stran se bude o něco lépe dýchat. Britští konzervativci možná překonají krizi, možná nevyhrají levicoví outsideři ve Španělsku, možná se bude lépe vyrovnávat Řekům s věřiteli.
Jsou tu ještě rizika. Dva zásadní konjunkturální faktory – levná ropa a slabé euro – možná pominou. Finanční a strukturální reformy jsou možná moc mělké...
Tom Randall na Bloombergu poukazuje na zajímavý jev: i když je cena ropy dole, její americká produkce pořád stoupá. Američané nyní pumpují tolik ropy, že už ji nemají ani kde skladovat. Pro investory je tu ale jedno dobré znamení: prudce padá počet otevřených ropných vrtů.
Těžaři zavírají vrty rekordním tempem, ale objem vytěžené produkce nezpomaluje.
Graf otevřených vrtů
Modrá linka ukazuje počet otevřených amerických ropných vrtů – vidíme prudký pokles od podzimu dodnes. Oranžová křivka znázorňuje počet vytěžených barelů. Ten ale neustále prudce stoupá. Taková diskrepance ovšem samozřejmě nemůže trvat věčně.
Bloomberg rovněž cituje zprávu Aon Risk Solutions a mapuje hlavní globální geopolitická rizika pro rok 2015. Je to samozřejmě Rusko, kde bude pokračovat dopad nízkých cen ropy a ukrajinského konfliktu na ruskou ekonomiku. Ruská krize bude mít ale velký dopad i na sousedy, od Běloruska po Kazachstán.
Leckdo si všímá toho, jaký dopad má pád cen ropy na Rusko a Venezuelu, ale pro takový Uzbekistán a Turkmenistán je situace také velmi složitá. Africké země zaměřené na těžbu – Angola, Kamerun, Kongo a Nigérie – ty všechny budou čelit slabým příjmům a rozpočtovým škrtům.
Horory jako IS v Iráku a Boko Haram v Nigérii ohrožují sousedy kvůli porézním hranicím a slabým institucím. I malé zvýšení úrokových měr v USA zintenzivní boj o globální kapitál a mnohým se zdraží obsluha externího dluhu apod.
Stephen King ve FT upozorňuje, že na boj s deflací možná nebude stačit pouze měnová politika. Svět potřebuje novou „revoluci idejí“. Odvrátí se národy od globalizace a levných producentů, kteří budou viněni z absence mzdového růstu? Vrátí se keynesiánská fiskální politika, která se už nebude děsit dluhu? Přijdou dluhové konference a odpouštění dluhů? Zhroutí se eurozóna pod tlakem deflace? Budou se rozhazovat peníze z helikoptéry? Budou starší lidé – převážně spořící – vítat deflaci oproti mladším, kteří si spíše půjčují? Vznikne generační válka?
