A další nepříjemné varianty viru mohou ještě vzniknout. Pokud by k tomu došlo, rychlý „únik“ z pandemie – nejprve dočasně prostřednictvím omezených opatření zabraňujícím přenosu viru a pak definitivní za pomoci očkování – se tak může stát iluzí.
ŠLERKA: Z nepochopitelných vládních rozhodnutí už začínají být obviňováni i vědci. Je to ale jejich vina? |
Jak je to ale možné, když na jaře, kdy se pandemie nového koronaviru rozbíhala, vědci tvrdili, že nový druh koronaviru je docela stabilní a moc nemutuje? Viru jsme to usnadnili my, lidé, protože jsme dostatečně nebránil jeho šíření v populaci. Nový koronavirus má v sobě enzym, který do jisté míry kontroluje a opravuje chybnou replikaci, tedy množení viru. Oproti chřipce, která je téměř každou sezónu jiná, ale také mnohonásobně méně smrtelná než koronavirus, je tak velmi stabilní. Ale to neznamená, že se nemění vůbec. Jen potřebuje delší čas nebo více hostitelů.
To druhé jsme mu bohatě nabídli. V mnoha zemích se epidemie rozjela ve velkém, virus získal šanci najít spousty vhodných hostitelů, a tak vyprodukoval spoustu variant. Přirozený selekční tlak pochopitelně vede k tomu, že výhodu mají ty varianty, které se více šíří. Například tím, že jsou infekčnější. Nebo tím, že se dokáží rozšířit do teritorií, kam jeho jiné typy nemohou. Například napadnout i člověka, který má proti němu po prodělané infekci „normálním“ koronavirem stále protilátky či buněčnou imunitu. Nebo ještě lépe tím, že dokáže obejít i násobně větší imunitu vybuzenou očkováním proti covidu-19.
Mimochodem, právě takových mutací se nyní obává Izrael, kde na tuto možnost nedávno upozornila ve své zprávě izraelská tajná služba, která je také zapojena do boje proti infekci. Přitom nejde jen o možnost zatažení takové mutace ze zahraničí. Může vzniknout i izraelská domácí varianta. V Izraeli se hromadně proti covidu-19 očkuje, ale tempo vakcinace klesá. Zároveň je tam hodně nakažených. Vzniká nebezpečná kombinace „líhniště“ mutací a zároveň selekčního tlaku spousty očkovaných lidí na vývoj odnože viru necitlivého proti vakcíně.
Co s tím? Ukazuje to, že vakcinace skupiny těch „nejzranitelnějších“ nám sice pomůže, ale není všespásná, že se nevyplatí s očkování zbytku obyvatel otálet a že přes to, že za pár měsíců mohou být naočkovaní téměř všichni, musíme bránit šíření nákazy. Pokud totiž naočkujeme „nejzranitelnější“, ale zároveň necháme virus řádit ve zbytku populace, vytváříme prostředí pro vznik viru odolávajícího stávajícím vakcínám.
Navíc i malý zlomek vážně nemocných z jinak „zdravé“ a „neohrožené“ populace zasažené ovšem masivně infekcí by stačil dostat nemocnice na hranu kolapsu a tím mimochodem zpomalit i očkování. Musíme tedy očkovat co nejrychleji, nepolevit a bránit šíření viru. Jinak hrozí, že budeme muset čekat na nové vakcíny proti novým variantám viru a epidemie se nezbavíme ani letos, ani napřesrok.
