Není tedy divu, že nedávno ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová oznámila, že připravuje dlouhodobý kurzarbeit. Jenže tady je potřeba nejvyšší opatrnosti.
Resort práce plánuje na podzim předložit návrh na dlouhodobý kurzarbeit |
Rozhodně bychom neměli protahovat současný stav. I když to vypadá jako protimluv, stávající český kurzarbeit, tedy program na podporu zaměstnanosti Antivirus, je na jedné straně příliš štědrý a zároveň příliš skoupý. Umožňuje být doma velkému počtu lidí třeba celý pracovní týden (na kurzarbeitu je přibližně 15 procent zaměstnanců), ale zároveň je výše jejich podpory omezena (nejčastěji 60 procenty platu), takže někteří mají pak potíže s výplatou vyjít. Firmy zase mají pro žádost o podporu pro zaměstnance poměrně volné podmínky, ale peníze dostávají až po zaplacení výplat. Docela slušně to fungovalo v době karantény, tedy v době hromadné uzavírky firem, ale teď už to nestačí.
Lidé by neměli trávit většinu pracovních dnů doma na náklady státu. Vedlo by to k tomu, že by přežívaly zombie podniky a umrtvili by se v nich lidé i kapitál, kteří by jinde mohli dělat užitečnější práci. Podporu kurzarbeitu by bylo dobré omezit maximálně na dva dny v týdnu. Zároveň se zdá, že nějakou dobu bude problémem firem hotovost.
Měly by tak dostávat peníze od státu předem nebo by je měli dostávat zaměstnanci přímo. A konečně, vzhledem k tomu, že lidé s výplatou jedou často na „dojezd“, měla by se lidem v režimu kurzarbeitu dávat větší část původní mzdy, jak chtějí odbory. Třeba okolo 90 procent. Jinak lidé z daného podniku stejně odejdou. Zkrátka, dlouhodobý kurzarbeit je třeba nastavit opatrně. Zdánlivé detaily totiž rozhodnou o tom, zda v budoucnu povede k posílení ekonomiky, nebo ji zavede do hrobu.
