Zaorálek řekl něco, co sdílí velká část společnosti. O smyslu boje s Talibanem a výcviku afghánských bezpečnostních sil pochybuje nejen levice, ale velmi ostře se vůči misi vymezuje i známý sběrač protestních hlasů Václav Klaus mladší z ODS. Na takovém názoru není nic špatného, ač jej nesdílíme. Nešťastné na výrocích bývalého ministra zahraničí byla forma a čas, kdy je pronesl. Tělo zabitého rotného Tomáše Procházky ještě nebylo doma z Asie a Zaorálek už tančil tance, z nichž museli talibanci vyloženě jásat: přinutit západní vojáky k odchodu je jejich strategický cíl.
Česko zažívá ojedinělý spor generálů s politiky. Jde o výroky, Řehku bych netrestal, podotýká Šedivý |
Což zformuloval i generál Řehka. Jenže i on propásl dobrou příležitost mlčet. Vše, co napsal, má sice hlavu a patu, ale znevážil to výrazy „je mi zle, chce se mi zvracet a mám vztek“. Řehka, na nějž pějí chválu nejen vojáci, měl svá slova pečlivěji vážit. Vojákování je velmi specifické povolání. Demokracie chce po zlých zkušenostech držet mezi armádou a politikou neprostupnou zeď, proto vojáci nesmí stávkovat, politicky agitovat, ba ani se stát zastupiteli… A rozhodně nesmí zpochybňovat rozkazy a politická rozhodnutí. Zjednodušeně řečeno: až stát zavelí, musí generál sklapnout podpatky a stáhnout se z Afghánistánu třeba ihned, nadávat může jen v kasárnách.
A teď ta kardinální otázka: je poslanec Zaorálek reprezentantem státu, jehož slova nemá a nesmí armáda z principu komentovat? A smí vůbec voják komentovat výroky jakéhokoli politika, aniž by předtím svlékl uniformu?
Zkusme říci nadějné tvrzení: na střetu Zaorálek versus Řehka se ukazuje, že i politici mají ctít majestát smrti. A vojáci si uvědomili, že se nemají míchat do politických debat a psát v afektu na Facebook. Optimisticky i zakončíme: ministr Metnar pověřil potrestáním Řehky generála Aleše Opatu, jenž situaci vidí takřka stejně jako generál Karel Řehka. Ten trest se asi komunistům líbit nebude.
