Obě polohy se přece nemusejí vylučovat. Je to práce s hodinářskou jemností, ale jak se ukázalo, ten bod mezi nimi se trefit dá. Když se to podaří, stane se ceremoniál namísto pouhého vnějšího projevu nástrojem.
Na jednu stranu se jím dají utlumit rozmáchlé projevy producentů a patosem hrozící potlesky vestoje exprezidentům, a zároveň ten nástroj zapojí do hry bez ztráty její úrovně i závan drsnějšího humoru či děkovačku, jejíž křehkost by se s plnou Lucernou a téměř milionem televizních diváků mohla minout.
Udílení letošních lvů působilo dospěle. Dospělý lev hodný svého titulu se nemusí stydět, když si občas zadovádí s mláďaty. Musí si však také umět zařvat. Když už se na sobotním večeru tak státotvorně tleskalo, co kdyby se Český lev – tedy ČFTA – zkusil svým řevem zasadit o nápravu bídných legislativních podmínek, v nichž tuzemský film přežívá? Podrbat se za ušima spokojeností s uplynulým rokem nestačí
- 9. března 2009 7:16
