Jenže stejně jako člověka překvapilo, co může dnes říci třeba Boris Johnson, který přirovnal sjednocování Evropy k hitlerovské vizi (přitom Johnson byl donedávna prototypem sice svérázného, ale vzdělaného, nadějného a charismatického politického talentu), tento týden evropská média žijí jiným překvapením. Průzkum prestižní agentury Pew totiž zjistil, že Britové nejsou na západě Evropy zdaleka jediní, kdo má silné pochyby a nedůvěru ke společné Evropě. Francouzi jsou nyní na Evropskou unii ještě mnohem rozzlobenější než Britové. Ještě v roce 2004 nahlíželo na EU příznivě 69 procent Francouzů, dnes už je to pouze 38 procent. Souvisí to s francouzskou hospodářskou stagnací, ale také se vzrůstající popularitou antiimigrační a antiislámské Národní fronty.
Španělsko je na tom o něco lépe než Francie, EU tam důvěřuje 47 procent lidí. V roce 2004 – tedy před bankovní a finanční krizí, která Španělsko srazila k zemi – důvěřovalo EU ve Španělsku plných 80 procent lidí.
Nechuť ke společné Evropě mrzačí kontinent od severu na jih, od východu na západ. Obnovit důvěru v EU je pro proevropské politiky vůbec nejdůležitější, největší úkol, zatím ale prohrávají a protievropské strany začínají mít navrch. Velká část nedůvěry k EU souvisí pochopitelně s migrační krizí. V Řecku, tedy v zemi, k jejímž břehům většina migrantů připlouvá, je například 94 procent lidí nespokojeno s tím, jak Brusel přistupuje k migrační krizi. Na opačném konci Evropy, ve Švédsku, je s tím, jak EU nakládá s migrační krizí, nespokojeno 88 procent lidí.
Zajímavé je, že v Maďarsku a v Polsku, tedy v zemích, které zaujímají v EU nejtvrdší postoje vůči migraci, nesouhlasí s bruselským managementem migrační krize 71 procent lidí, tedy méně než ve Švédsku.
Odchod Británie z EU si nepřeje nikdo, nejvíce se bojí, že to poškodí Evropu, ve Švédsku (89 procent lidí), nejméně v Itálii (57 procent lidí).
MACHÁČEK: Osamělost centrálního bankéře |
Zkoumáno bylo důkladně pouze deset zemí, Česká republika mezi nimi není. Objevuje se ovšem v průzkumu agentury TNS (http://www.bbc.com/news/uk-politics-eu-referendum-36471989). Češi sice na EU skuhrají, ale 62 procent z nich je pro setrvání v EU, stejně jako Finů.
Osobně mne nejvíce zaujal fakt, že největší podporu má EU v Polsku (72 procent lidí) a v Maďarsku (62 procent).
A tady můžeme začít se zkoumáním paradoxů. Proč si tedy Maďaři a hlavně Poláci – když mají tolik rádi EU – volí vlády, které provádějí konfliktní politiku vůči Evropské unii, a proč tamější vlády prosazují mnohdy neliberální postoje, které jsou patrně neslučitelné s hodnotami EU? Souvisí to s hokynářským náhledem, že lidé tam vědí, že z EU plynou a ještě poplynou peníze? Nebo část Maďarů, která se cítí být v opozici, doufá, že EU přece jen nějak limituje Orbána, a podobně to cítí Poláci, kteří jsou v opozici vůči PiS? Nebo lidé v průzkumech řeknou, že jsou pro EU, ale není to pro ně vůbec důležitá otázka, která ovlivňuje volby?
MACHÁČEK: Zastaralá evropská pravidla |
S migrací je to také paradoxní. EU stále nemá společnou ani migrační, ani azylovou politiku, ta zůstává v rukou národních států. Frontex, tedy agentura EU na ochranu schengenské hranice, je slabý a bude mírně posílen. Ano, Brusel vstoupil do hry kvótami a dohodou s Tureckem, ale migraci pořád řeší z 90 procent národní státy.
Češi by z EU neodešli, přesto pořád na rozdíl od Poláků na EU hudrají, i když dostávají z EU stamiliardy korun. Zní to jako paradox, ale asi ne pro psychologa. A ne náhodou lidové moudro praví, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
