• Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let
Herečky Helen Georgová a Laura Mainová ze seriálu Zavolejte porodní sestřičky.

Herečky Helen Georgová a Laura Mainová ze seriálu Zavolejte porodní sestřičky. | foto: ČTK

MACHALICKÁ: Sestřičky o devět let později. Kvalitní tvorba ustupuje stokrát vyvařeným vykopávkám

Názory
  •   11:04
Dramaturgie a programová skladba České televize je někdy rébus, který lze rozluštit jen stěží. Její principy však nejsou tajemné a složité, natož sofistikované, ale především pragmatické a jejich alfou a omegou je sledovanost. Do hlavního vysílacího času strčíme nenáročnou hloupost, na kterou se bude dívat co nejvíce diváků, těch, kteří zírají na cokoliv, jen když se to hýbe.

Nějakého strážmistra Topinku a jiné stokrát vyvařené pokrmy, důvod uvádět dokola jednu vykopávku za druhou se vždycky najde, jednou je to cyklus českých filmů, podruhé cyklus detektivek…

O to víc je absurdní, když se v programu objeví kvalitní seriál BBC, který dosud ČT nevysílala, čili neomlela do bezvědomí, a je odsunut do odpoledního vysílacího času, repríza na ráno a na netu k vidění pochopitelně není. Záruka masové sledovanosti je zřejmě nejistá. Řeč je o seriálu Zavolejte porodní sestřičky, který ČT nabídla jen devět let po natočení první série, zatímco třeba na Slovensku jej diváci dostali hned rok po uvedení v Británii.

Je to prototyp inteligentní televizní tvorby s dobrými herci, výtečně napsaným scénářem a ještě s jakousi nadhodnotou v podobě neokázalé lidskosti. Občas je toho sentimentu o něco víc, ale nikdy nepřekročí míru. Při jeho sledování si také divák uvědomí bídu české produkce, která si lékařské a zdravotnické prostředí tak oblíbila, že nejméně půlka českého herectva se producíruje v bílých pláštích (ta druhá zase vyšetřuje zločiny), ale vesměs chrlí jalové zápletky a směšné vztahové propletence.

MACHALICKÁ: Sto let zločinecké organizace. Představitelé KSČ byli obyčejní kolaboranti

Úspěch jistě také souvisí s volbou předlohy a tou jsou paměti porodní asistentky Jenny Worthové, která líčí své zkušenosti z padesátých a šedesátých let v londýnském East Endu, z doby nedlouho po skončení války, kdy sociální situace mnoha rodin z této chudé čtvrti byla složitá a prenatální péče nijak oslňující. V žádném případě ale nejde o kýčovitý ženský seriál, jsou to především příběhy o lásce a obětavosti a jejich reálný základ jim propůjčuje značnou autenticitu, i když skutečnost byla zřejmě podstatně horší.

Takhle nějak má televizní tvorba vypadat, nečekáme od ní kvality artových filmů, ale neměla by urážet inteligenci diváka. ČT má v prezentaci současné zahraniční tvorby velký deficit, v lepším případě vše nasazuje se zpožděním, čili diváci, kteří se o tento typ produkce zajímají, ji už dávno zhlédli jinde. Nakupování a vysílání řady mizerných, a tudíž levných seriálů asi umožní dostatečně zaplnit program, ale kdo se na to má dívat, že?

Uvedení některých titulů s několikaletým zpožděním pak navíc ztrácí smysl, protože jednoduše není tak aktuální jako v době svého vzniku. To je třeba případ nedávno odvysílaného britského seriálu Bodyguard, tento svého druhu politický thriller z roku 2018 již dříve nabídl Netflix a ČT ho inzerovala téměř jako žhavou novinku.

Autor: Jana Machalická
  • Vybrali jsme pro Vás