Placené odběry krevní plazmy v Rakousku od českých občanů popisují média nejpozději (minimálně) od roku 2008. Proto čerstvá reportáž veřejnoprávního rozhlasu o tom, jak Moravané hromadně dojíždějí za hranice, aby dostali 20 eur za odběr, věrnostní příplatek a bonus za každého nového kunčofta, který vydrží pět odběrů, málokoho překvapí.
Jediná věc, která tu stojí za zamyšlení, je rostoucí četnost těchto případů – dle odhadu rozhlasu jen z Moravských Budějovic mají vyjíždět za odběrem stovky obyvatel. Mají pocit, že si báječně vydělali, a přitom dostávají jen zlomek toho, co z byznysu s plazmou mají obchodníci se zdravím.
Ale to je vedlejší. Podstatné je, že tuzemské zákony ze zdravotních důvodů umožňují odebírat plazmu jen v poloviční frekvenci oproti praxi z Rakouska. A třeba se najde i koumák, který bude prodávat co týden v Rakousku a navíc i co dva týdny v ČR. Tím však takový "podnikatel" ohrožuje své zdraví a případnou léčbu budou hradit pojišťovny české, nikoli rakouské.
Nemohou-li si někteří spolubližní pomoci a jsou-li za almužnu ochotni se vystavovat zbytečnému riziku, měl by to tuzemský systém zohlednit, protože v jejich jednání sledujeme jen další projev nejzhoubnějšího trendu naší doby – privatizaci zisků a socializaci ztrát.
