4. února 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

PETRÁČEK: Bacha, sníh a mráz! Jak to, otepluje-li se?

Turisty od výletu na Pražský hrad neodradila ani sněhová kalamita. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Turisty od výletu na Pražský hrad neodradila ani sněhová kalamita. | foto:  Michal Šula, MAFRA

Rádi se smějeme historkám, které šíří lidé po návratu třeba z Británie. Že když v Londýně napadly tři centimetry sněhu, byl přerušen provoz metra. Nebo že když napadlo jen o fous více, z magistrátu prý telefonovali do Stockholmu, aby se dozvěděli, jak si s tím poradit. Ale pozor. Je samozřejmě komické, jak se při návštěvě zimy, sněhu a mrazu chová společnost, která sněhu a mrazu odvykla, ale něco podobného platí i pro nás. Alespoň pro Prahu a její civilizační – zpovykané, řekla by exprimátorka Adriana Krnáčová – zázemí.

ynější návštěvy sněhu (v Čechách hlavně v neděli) a mrazu (zejména zítra ráno) jsou spíše mírným zátěžovým testem. Proto sledujme, co funguje a co ne, kde vládne připravenost akde to skřípe. Z pohledu nedělního odpoledne lze zhruba říci, že dálnice obstály. Více zarazí informace, že v pražském železničním uzlu – mezi Masarykovým nádražím a Holešovicemi – vlaky na Ústí nabíraly skoro hodinová zpoždění. Tak dráhy rozhodí pár centimetrů sněhu?

Co se týče skutečných zátěžových testů, 90. výročí toho nejtvrdšího si připomeneme právě za týden. Zima 1928/1929 byla nejstudenější zimou 20. století. Průnik mrazivého vzduchu ze Sibiře přinesl 11. února 1929 teploty -42,2 °C (České Budějovice) či -27,1 °C (Klementinum v Praze), ale rekordy nebyly prioritou. Únor 1929 s průměrnou teplotou -11 °C se stal nejstudenějším měsícem celého 20. století. Navíc mrzlo už předtím i poté: 62 dnů po sobě nevystoupila teplota nad nulu. V centru Prahy ležela deset týdnů třiceticentimetrová vrstva sněhu: 25. února jeho váha prolomila střechu Maroldova panoramatu a o den později v Klementinu naměřili 45 centimetrů sněhu. K důsledkům patřily požáry z intenzivního vytápění, pomrznutí skoro poloviny ovocných stromů, pokles stavů zvěře, ochromení železniční dopravy, nedostatek uhlí a ve školách uhelné prázdniny.

Drsný test z roku 1929 připomíná i další téma. Dnes vládne v politice, společnosti i médiích snaha spojovat vše možné i nemožné se změnou klimatu, respektive globálním oteplováním zaviněným činností člověka. Je to jedna z barikád názorového střetu. Na jedné straně vyhrocené barikády stojí lidé jako Donald Trump, jenž za čtyřicetistupňových mrazů v USA tweetuje: „Co se to děje s globálním oteplováním? Prosím vrať se, potřebujeme tě!“ Na druhé straně jsou nemenší umanutci, kteří berou klima za novou náboženskou víru a změnou klimatu vysvětlují skoro vše izpětně vhistorii – podobně jako se ještě před třiceti lety vše vysvětlovalo změnou vlastnictví výrobních prostředků.

V tak vypjaté atmosféře není co závidět meteorologům. Naměřené hodnoty, o ně se opírající modely i jejich profesní zkušenosti je vedou k závěrům, že stále chaotičtější ráz počasí není náhodný. Že s ním souvisí i častější vpády mrazů, jaké teď zažívá Amerika. Ale též vědí, že takové vpády vždy patřily ke koloběhu energií na Zemi.

Vinu za mrazivou zimu roku 1929 samozřejmě nenese automobilismus a letecká doprava. Totéž platí pro kruté zimy z 18. a 19. století (klementinský mrazový rekord -27,6 °C byl zaznamenán 1. března 1785). Jenže skutečným příznakem změny klimatu nejsou extrémy a rekordy, ale chaotický ráz toho, co se běžně považuje za normál.

Zbyněk Petráček

Autor

Zbyněk Petráčekzbynek.petracek@lidovky.czČlánky