Každý ví, že česká politika vůči Pekingu prochází zásadní změnou. Každý ví, že Praha odbourává důraz na lidská práva ve prospěch byznysu, „ekonomické diplomacie“, jak se říká. Zemana v Číně také ani nenapadlo někoho poučovat o lidských právech. Zato to explicitně zdůraznil do kamery: „Nepoučujeme o tržním hospodářství či o lidských právech nebo o něčem podobném.“ To asi pro případ, že by si jeho nepoučování nikdo nevšiml. Anebo spíše jako rituál pro hostitele. Ti mají rádi rituální potvrzování již známých faktů.
ČTĚTE TAKÉ: |
Možná důležitější je ale jiná věc. V rámci téhož rituálu prezident Zeman řekl: „Jsem v Číně, abych se učil, jak zvýšit ekonomický růst a jak stabilizovat společnost.“ To najde příznivý ohlas nejenom v Pekingu, ale i v Praze. Kdo by nechtěl zvýšit ekonomický růst? Kdo by nechtěl stabilizovat společnost? Zkusme ho tedy vzít za slovo, podívat se na čínskou inspiraci i její použitelnost.
K TÉMATU: |
Prezident řekl A, aniž by dodal B. Obdivuje A – čínský růst a stabilitu. Ale nedodá B – čím je to umožněno. Každý ví, že o stabilitu v Číně se stará režim komunistické strany, který společnost ušetří nestability skutečných voleb, jejich kampaní, střídání vlád i vyjednávání koalic. Ale to není jádro věci. Jádrem věci je fakt, že z výrazu „komunistické Čína“ se stává obecné klišé. Zakrývá realitu, totiž skutečnost, že za čínským růstem stojí „pickwickovský kapitalismus“, jak říkával Jiří Paroubek.
PSALI JSME: |
Ví vůbec zdejší levice, že v té inspirující Číně de facto neexistuje státní sociální systém? To by se to u nás nacházely rozpočtové prostředky, kdybychom se zbavili prokletých mandatorních výdajů. To by se to státu stabilizovalo, kdyby se o seniory staraly jejich rodiny, jak velí konfuciánská tradice. K ní, k její stabilitě a harmonii, se hlásí čínští komunisté, kdepak k Marxovi a jeho třídní solidaritě. A pěstují tak tvrdý a surový kapitalismus, o jakém se u nás ani nezdálo. Přistoupila by na tento model společnost, která si zvykla své vlády volit?
Kdo se chce učit a inspirovat v Číně, měl by k tomu obdivovanému A čínského růstu dodávat i ono drsné B čínského kapitalismu bez solidarity a pomoci státu. Přinejmenším od kovaného sociálního demokrata by to našinec očekával.
