Turecko prosazuje omezení alkoholu i po covidu. Licenci k prodeji by měli vydávat místní guvernéři a policie |
Senioři si ještě dobře pamatují, co o společnosti vypověděl první týden po začátku sovětské okupace v srpnu 1968. Jak jsme zjistili, že se dokážeme chovat lépe, solidárněji a nezištněji, než by si český skeptik pomyslel. Na hodnocení toho, co o nás jako společnosti vypověděly reakce na pandemii, lockdowny a vládní opatření, je ještě brzy. Ale jednotlivosti se už objevují. Třeba poznatky o vztahu k alkoholu.
Jsme opravdu národem beznadějných alkoholiků, jak často slýcháme? Teď z čísel vyplývá, že odpadne-li spotřeba z barů, hotelů a hospod, tedy spotřeba hodně vázaná na turistiku, až tak zle na tom nejsme. Horší je snaha o bezpečnou, nejlépe bezkontaktní společnost, která nás provází už rok a v jisté míře nás bude provázet i po pandemii. Heslo „kde není kontakt, není přenos“ zná asi každý. Ale ne každého hned napadlo, že člověk je společenské zvíře a chybějící kontakty si nahradí popíjením. Teď se to dovídáme černé na bílém.
