Ministr odmítl jmenovat místopředsedu krajského soudu v Brně s odůvodněním, že dotyčný soudce svými rozhodnutími způsobil škodu skoro čtyři miliony, které vyplatil stát na náhradách. Další pře o náhradu škody prý ještě neskončily. Soudcovská unie se ústy svého předsedy Libora Vávry brání, ministr prý není oprávněný ani odborně způsobilý hodnotit rozhodování konkrétního soudce.
Navíc soud v ministrem jmenovaném případě rozhodoval v senátu, přičemž hlasování je tajné. Prý pan soudce je velmi nadprůměrně hodnocen a měla-li by jeho rozhodnutí mít dopad na jeho jmenování, jedná se prý o ingerenci moci výkonné do moci soudní.
Nepřijatelné a nebezpečné. Soudcovská unie kritizuje rozhodnutí ministra Blažka |
Na druhé straně stojí ministr, který není nesvéprávným automatem, a jemuž zákon nenařizuje, že musí potvrdit každého, koho mu příslušný předseda soudu navrhne. Ano, ministr není oprávněn soudce trestat (to smí jen kárný senát), ale také nemá zakázáno si o jeho práci něco myslet a hodnotit ji, a to úplně jinak než soudci. Na získání funkce místopředsedy krajského soudu není žádný nárok nebo snad právo, a pokud ministr neshledá kandidáta vhodným a odmítne jej jmenovat, vlastně jen dělá svou práci.
Soudci svou autonomii chápou velmi široce a nejraději by nepodléhali vůbec nikomu, je to až mystické pojetí nezávislosti. Přitom i soudci jsou jen lidé, omylné bytosti a s jejich chybami se setkávají mnozí z nás. Proč by ministr nemohl alespoň tímto způsobem, který mu dovoluje zákon, soudcům naznačit, že „zvenčí“ jejich výkon tak dokonale nevypadá? Vadí-li soudcům „pouze“ ministrovo odůvodnění, které je prý do budoucna velmi nebezpečné, lze míti za pravděpodobné, že předloží katalog povolených námitek a odůvodnění, která nebudou ohrožovat jejich nezávislost. Připomínají nám přísloví: nezlob se na zrcadlo, máš-li křivou hubu.
