Je zjevné, že zámek nebude vracet šlechta jako třída, ale jen jedna konkrétní osoba, totiž hraběnka, pardon paní Colloredo-Mansfeldová. Výraz „šlechta“ je tedy nejspíš jakýmsi slušnějším synonymem pro to, co jsem napsal do titulu glosy.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Colloredo-Mansfeldové jsou jakýmisi rekordmany v jízdě smrti majetkovými konfiskacemi, které u nás probíhají jako na běžícím páse nejspíš už od roku 1918. (Čeští vlastenci by připomenuli dobu po roce 1621, ale od té doby uběhlo mnoho vody a úcta k majetku se v civilizovaném světě podstatně zvětšila). Zámek v Opočně byl panu Colloredo-Mansfeldovi zkonfiskován nejprve Němci pro nepřátelský postoj k Hitlerově Říši, pak československými úřady pro nepřátelství k národu českému a slovenskému, a konečně nyní jeho dceři, protože Ústavní soud, který konfiskaci inicioval, dospěl k názoru, že v minulosti se nemá moc šťourat. Konfiskační hattrick neznamená definitivní konec, vyvlastněná majitelka se hodlá odvolat. Na druhé straně je pořád ještě co konfiskovat, protože ta osoba vlastní v Opočně ještě dům, v okolí jakési pozemky a na samotném zámku několik desítek obrazů. Takže i stát a Opočenští si mohou ještě přijít na své.
Český způsob restitucí je opravdu kouzelný: nám všechno, cizákům nic. Podstatou sporu o majetek Colloredo-Mansfeldů je spor o to, byl-li zesnulý hrabě Čech nebo ne. Prý se přihlásil o říšské občanství, příslušný dokument se ovšem nedochoval. To je ovšem ještě celkem nevinná záležitost. V roce 1945 zabavily české úřady veškerý majetek hraběti Kinskému, kterému ten majetek jednak nepatřil a jednak byl v té době už sedm let po smrti. Když se zjistil omyl, napravili to tak, že tentýž majetek zabavili jeho synovi, který byl tehdy ještě dítě. Teď mu ho nechtějí vrátit. Olupování mrtvol a dětí bylo v temném středověku předmětem hlubokého opovržení. My jsme, jak se zdá, pokročili.
- 11. dubna 2007 13:11
