Co ale bude, když v plebiscitu záchranu odmítnou? Ať bude otázka znít jakkoliv, Řekové hlasují o bankrotu a odchodu z eurozóny. Scénář vydávaný za katastrofu a začátek konce společné měny může být pro Atény při citlivém provedení úlevou.
Na summitech EU se to neříká nahlas, ale Řecko ani po sjednané odpustce poloviny dluhů není uvnitř eurozóny schopné se hospodářsky probrat. Jeho největší potíží nejsou dluhy, ale neschopnost vydělat si na živobytí.
I francouzský prezident už nahlas říká, že Řekové do eurozóny nikdy neměli vstoupit. Do zadlužování je sice nikdo nenutil, společenská frustrace z toho, že výšku platů a důchodů schvaluje německý správce Horst Reichenbach, je ale srozumitelná.
Skutečnou solidaritou s Řeckem by byla dotace na kultivovaný bankrot, návrat k vlastní měně a devalvace bez drastických dopadů na životní úroveň. Když se to podaří, eurozóna se zbaví fobie, že odchod slabých zemí je koncem světa.
