Stavba chátrala od dob reálného socialismu. Poslední majitel boudu prodal, protože už byla v nevyhovujícím stavu a její provoz byl pekelně drahý (v zimě protopil čtvrt milionu měsíčně). Od roku 2008 byla zavřená, v rok svého dvoustého výročí vyhořela. Kdyby měl majitel rekonstruovat podle památkářů, nedoplatil by se, protože chráněný byl i mobiliář chaty.
PSALI JSME O POŽADAVCÍCH PAMÁTKÁŘŮ |
Což značně omezovalo i možnosti přestavby – rekonstrukce.
Majitelé památek svůj negativní postoj k jejich ochraně v Česku "řeší" tím, že stavbu buď nechají téměř spadnout a pak zachovají jen obvodové zdi, anebo stavba shoří, čímž se situace zjednoduší. Kde není co chránit, je kompromis snadný.
Dnes například památkáři vyhrožují, že majitele Petrovy boudy donutí, aby nechal postavit repliku. Novostavba, i kdyby byla replikou, bude určitě pro provozování ekonomicky rentabilnější, tudíž se stále majiteli vyplácí "nechat" nemovitost vyhořet (i se započítáním pokuty).
Spoléhat se na to, že podnikatelé přestanou uvažovat ekonomicky, moc nelze, proto by možná stálo za uvážení, zda v některých případech nebýt k přestavbám památek benevolentnější. Anebo je-li stavba opravdu prvořadá, vybírat od nabyvatelů takové kauce, že by si obdobné "nehody" rozmysleli. Za současného právního stavu však "demolizátoři" vítězí nad památkáři.
