Pan Šmucler nejprve jako šéf stomatologické komory bojoval proti nedostatku roušek a též záslužně propagoval jejich nošení, aby později virovou nákazu bagatelizoval: „Pokud letos někteří lidé zemřou na koronavirus, tak to budou lidé, kteří místo v září umřou v dubnu.“ (23. 3.)
ZVĚŘINA: Paraleniáda |
Mezitím nejrůznější média zaplňoval svými nářky na téma, jak špatně je na tom jeho peněženka a kolik bude muset propustit zaměstnanců. Ano, jeho komerčnímu estetickému zdravotnímu podnikání se asi momentálně nedaří, to mu nikdo nepřeje. Avšak předstírat národu, že pokud bude koronavirová krize delší, tak se „zubaři“ jako profesní skupina někam ztratí, je asi stejně odpovědné, jako je líčit coby téměř nemajetnou část populace.
Nic proti sebepropagaci, ale pan Šmucler by neměl lhát. Například jeho tvrzení „my jsme slíbili Česku, že vir zastavíme“ (6. 4.) je lživé. Nikdo, ani ministr zdravotnictví, ani premiér, natož náměstek Prymula, nesliboval zastavení viru, pouze zpomalení jeho šíření. A to proto, abychom nepřetížili náš zdravotní systém. Co bude prohlašovat pan doktor příště? Nevíme.
Ve způsobu prezentace je však Roman Šmucler zástupcem topky na svém místě, jde mu hlavně o jeho privátní byznys a bojuje jen a pouze o svou zájmovou skupinu. Tuhle politiku lze shrnout slovy „proč se starat o chudé, ti přece nemají co ztratit“. Správně. Není potřebnějších, než jsou podnikatelé ve zdravotnictví, nějací knihkupci nebo kadeřnice, těm je hej, těm vůbec nehrozí, že by svůj byznys opustili.
Jistě se lze obávat o osud stomatologů, kteří v nelehké době provozují své ordinace, avšak nejsou zdaleka nejohroženější profesní skupinou v zemi a jen stěží skončí „na pracáku“. Spíš než žebrajících zubařů se dočkáme topky mimo sněmovnu a pan Šmucler si na tom bude moci připsat zásluhy.
