Popravdě řečeno, není to poprvé, něco podobného se přihodilo i ODS v roce 2010, tehdy ovšem strana bojovala s černými dušemi a rušila dost místních organizací, proto se srovnávání raději vyhněme. Meziročně ztratila ČSSD tisícovku členů, a to zejména v krajích, kde je na tom špatně (Liberecký -271, Středočeský -184).
To je neblahý příznak, znamená to, že ti, kteří se chtěli politicky angažovat natolik, že do strany vstoupili, ztratili víru ve smysluplnost svého počínání.
ČSSD skončila za rok ve ztrátě přes 51 milionů. Straně ubyla i desetina členů |
V téhle situaci se žádná strana, ani ČSSD, nemůže uklidňovat faktem, že členové odcházejí v dlouhodobém horizontu všem a úbytek straníků pozorujeme již od devadesátých let u stran předlistopadových, u ODS a ČSSD od let 2009–2010. Počet členů těchto dvou stran kulminoval za předsednictví pánů Paroubka a Topolánka av obou stranách kvetlo velrybářství, tedy přijímání mrtvých duší sloužící k zvětšování vlivu regionálních mafií.
Ani TOP 09, strana čerstvá a nepočetná, nehlásí přírůstek, v roce 2012 měla 4400 členů, loni v květnu 3100. Zatím roste jen ANO, avšak z nízké základny (700 členů v roce 2013) a přijímá jen omezeně ao dlouhodobosti tohoto trendu můžeme pochybovat.
Strany ztrácející členy přestaly reprezentovat dlouhodobé zájmy jednoznačně definovaných voličských skupin a naopak se orientují na kampaně, často zaměřené protichůdně s tím, co hlásaly do včerejška. ČSSD jde v tomto střečkování žel příkladem. Jednou jsou jejich cílovou skupinou městští liberálové, podruhé pauperizovaní zaměstnanci na periferii.
Výsledkem takové strategie je skutečnost, že strana ztrácí důvěru většiny svých potenciálních voličů, a to i na úkor uskupení účelově a bezprogramově sestavených čistě k uchopení moci. Dále je zjevné, že čím je strana menší, tím snadněji je ovládnutelná.
Důvěryhodnost však zdaleka nezávisí jen na programové stálosti, závisí i na důvěře ve stranické šéfy a u ČSSD je povážlivě křehká, i uvnitř strany.
