Stejně důsledně je konzument varován před sarkasmem či ironií přítomnými v jakékoli informaci komerčního charakteru. Každý vtip následuje vysvětlivka opatřená úředním razítkem. Spotřebitel je dítětem, které nesmí být vystaveno ani riziku uvěřit hlouposti.
Z toho, že by někdo zákazníkovi nakukal, že třeba po konkrétním jogurtu bude zdravější a krásnější, naskakuje některým lidem husí kůže. Přitom tenhle placebo efekt může fungovat, dotyčný se cítí krásnějším, přestože bakterie typu bla bla jsou marketingovou čirou fikcí.
Klamat zákazníka je sice neetické, ale na to klamání v dnešní době musejí být dva podobně naladění. Lhoucí výrobce / reklamní agent a důvěřivý zákazník bez vůle dozvědět se cokoli o tom, zač dává peníze.
Zákony zakazují a stát kontroluje, aby potraviny byly prosty nebezpečných látek. To stačí, dalším krokem může být požadavek, aby byly "zdravé", přičemž ty nezdravé je pak možné víc danit nebo rovnou zakazovat.
Pokud máme spolubližního za svéprávnou bytost, musíme mu nechat možnost nechat se oblouznit tou vírou v zázračnou bakterii, v zázračný politický program, případně v efektivitu pošetilého zákazu.