Z našich končin dobře víme, jak ekonomiku dokáže zpustošit marxistické centrální plánování. Dějiny Argentiny však ukazují ještě jinou, nemarxistickou cestu k chudobě. Zahrnuje rozvrat veřejných financí, zběsile špatnou měnovou politiku plus šílené množství ekonomicky nesmyslných regulací.
Toto vše dnes hrozí do jisté míry i bohatým zemím prvního světa. Především třetí bod, státní regulační orgie, se v posledních letech stávají potenciální hrozbou pro vyspělý Západ.
A argentinský prezident Javier Milei před tím se zkušenostmi ze své země varuje. Třeba na Světovém ekonomickém fóru v Davosu prohlásil: „Přišel jsem vám říci, že západní svět je v nebezpečí. Je ohrožen, protože ti, kteří mají hájit hodnoty Západu, jsou ovládáni vizí světa, která neodvratně vede k socialismu a tím k chudobě.“
Milei nekritizuje Západ proto, že by byl jeho nepřítelem, jak se u jihoamerických vůdců občas stává. Jeho kritika je motivována přesně opačným důvodem. O Putinovi se vyjádřil jako o autokratovi a stáhl argentinskou přihlášku k členství v uskupení BRICS, protože nechce vidět svou zemi ve společnosti Ruska, Číny nebo Íránu. Je tato kritika oprávněná, anebo liberál Milei vidí socialistu za každým rohem?
