Odkud k nám tečou pohonné hmoty, kterými relativně bezstarostně napájíme své automobily? Tuhle otázku si položili tvůrci dokumentu Zdroj a vypravili se ke „zdroji“ ropy do ázerbájdžánské metropole Baku, kde byl před více něž sto padesáti lety otevřen první ropný vrt na světě.
Bahnité pláně, z kterých se odpařuje ropa, šibenice těžebních věží, mezi nimiž se pasou krávy, lži blahobytně vypasených zaměstnanců Státní ropné společnosti, zoufalé stesky dělníků žijících za pětapadesát dolarů měsíčně, ropa na tvářích prezidenta Alijeva, zmanipulované volby, podpis Kontraktu století, výzva místní aktivistky směrem k filmařům: „Kdybyste si mohli změřit, jaká je tu radiace, nebudete tu ani den!“... Je to nemilosrdná konfrontace s nádechem grotesky - zejména tam, kde na sebe narážejí přežitky socialismu s razantně budovaným kapitalismem.
„Pečujeme o ekologickou rovnováhu,“ vykřikuje jeden z „papalášů“ stojíc po kotníky v radioaktivním bahně. „V naší ropě není nic škodlivého,“ tvrdí naivně zemědělec zmasírovaný propagandou (a poučen skutečností, že se ropou „léčí“ i v místních lázních). Filmaři své poznatky o životě na ropných polích nezískávají zadarmo, jako za „starých časů“ je jim přidělen průvodce alias ideologický dozor. Otevřenější nejsou ani zástupci společnosti BP, která celou oblast zalehla jako kdysi bolševici.
Bída obyvatel země disponující zásadním bohatstvím se tu odhaluje se všemi paradoxy. Tvůrcům nejde o to něco řešit, ale spíš bít na poplach. Dělají to ale poněkud tlumeně s větší snahou o rafinovanost než o razanci. Zdroj občas budí dojem, že si jeho tvůrci ukousli příliš velké a příliš houževnaté sousto, nicméně se s ním perou statečně. Ostatně jejich práce už byla odměněna na několika festivalech. Navíc ještě není završená, Zdroj je součástí projektu Auto*Mat, který se snaží poukazovat na zamořenost světa dopravními prostředky.
