Když učitelka spí se svým žákem. Česky vyšel skandální román Tampa

Celeste je šestadvacet let a svým vzhledem budí zejména u mužské části svého okolí velké pozdvižení. Protože si je toho až moc dobře vědoma, pravidelně o sebe dbá a udržuje se v kondici. Ostatně vše staré, lépe řečeno vyspělé ji silně odpuzuje. A to doslova. Celeste, učitelka na střední škole v americké Tampě, skrývá totiž tajemství, úchylku, problém, deviaci, říkejte tomu jakkoli. Zkrátka a dobře: její sexuální orientace míří na mladé chlapce.

Erotická obsese bez lítosti

Ovšem víc než mladí chlapci jsou Celestiny oběti vlastně děti. V hledáčku její sexuální touhy se nachází kluci ve věku třináct či čtrnáct let, nejlépe stydliví, ze kterých ještě čiší nevinnost. První náznaky svalů a vousů, které si každý puberťák náležitě pochvaluje a považuje je za první známku dospělosti, naopak Celeste silně odpuzují. V jejím vidění je to totiž známka toho, že se poddajný a lehce manipulovatelný chlapec stává mužem, který ji může ohrozit. Mohl by se do ní třeba zamilovat, ne-li snad o jejich vztahu promluvit před pubertálními spolužáky, na které bude chtít zapůsobit. A proto v takovém případě dává Celeste okamžitě ruce pryč. V rámci pudu sebezáchovy, jak tvrdí.

Alissa Nuttingová Studovala na University of Alabama, doktorát získala na University of Nevada. Pracovala jako editorka a šéfredaktorka literárních časopisů. Od roku 2011 vyučuje kreativní psaní na John Caroll University. Vydala sbírku povídek, Tampa je její první román - dílo vychází ve více než deseti zemích.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Spisovatelka Alissa Nuttingová se psaním románu Tampa zcela nepochybně pustila na tenký led. Výbušné a pro některé čtenáře těžko stravitelné už je samotné téma, natož pak charakter hlavní hrdinky. Ta postrádá byť i kousek citu a nepsané pravidlo, že se čtenář většinou sžije s hlavním hrdinou příběhu, zde absolutně neplatí.
Ostatně jestli se Nuttingové něco podařilo na jedničku, pak je to vykreslení Celestina charakteru. Je až děsivé, s jakou nutkavou potřebou se Celeste snaží uspokojit svůj chtíč. Vždyť pro něj neváhá vraždit… Je zcela bez lítosti, v průběhu zhruba 200 stran ani na chvíli neprojeví žádnou sebereflexi. Mladý hoch pro ni nepředstavuje lidskou bytost v pravém slova smyslu, nýbrž jen prostředek, jak ukojit svůj velmi těžce ovladatelný a zvladatelný chtíč. Bytí Celeste se řídí jen jedním pravidlem: použít, nenechat se chytit a za krátký čas odhodit.

Chodila jsem s ní do školy…

Odsoudit román Tampa jako nechutný či perverzní by ale bylo příliš krátkozraké a nejde do hloubky toho, na co chce Nuttingová ve skutečnosti upozornit a o čem její román vlastně pojednává.

Autorka se totiž inspirovala skutečným případem Debry Lafave. Tu policie v roce 2004 obvinila ze sexuálního styku s jejím čtrnáctiletým žákem. Nuttingová studovala stejnou školu jako Lafave a jak sama v jednom rozhovoru popsala, vidět v televizi člověka, kterého znáte, a to v souvislosti s takovým obviněním, ji přivedlo na myšlenku napsat knihu o ženských násilnicích.

Nuttingová čtenáře opravdu nešetří. Kniha hýří detailními popisy sexuálních scén i popisem niterních pocitů hlavní hrdinky. Pro puritány je ovšem třeba zmínit, že byť se jedná o velmi explicitně vykreslené scény, nejsou v žádném případě laciné ani prvoplánově šokující. Nuttingová rozhodně nenapsala komerční knihu, která má v první řadě šokovat a zároveň prodat tisíce kusů.

Touto umírněností se jí podařilo zajít mnohem dál. Díky tomu, že se plně vyhnula expresivním výrazům a barvitému líčení, největší důraz klade právě na genderový rozměr knihy. Od násilníka páchajícího sexuální násilí na dětech přece neočekáváte, že by byl atraktivní a okolím tolik oblíbený. Totiž ještě lépe řečeno: násilníka (nehledě na generické maskulinum, které český jazyk používá) si většinou představíte jako muže, ženu jen výjimečně či dokonce vůbec. Jenže Celeste je přesným opakem: krásná žena, která dbá o svůj zevnějšek i vystupování na veřejnosti, je vdaná a s manželem navenek působí jako „žili šťastně až do smrti“. Nikdo ji proto z ničeho nepodezírá. A to ani tehdy, když svému žákovi nabídne doučování u něj doma.

Jsem až moc krásná, říká v rozhovoru Debra Lafave:

Přesně tuto stereotypní představu Nuttingová románem Tampa zcela boří. Upozorňuje na dvojí standard, který se váže k mužům a ženám právě na základě jejich pohlaví.

Ostatně – a nyní čtenář promine za menší vyzrazení děje – i tehdy, když se Celeste dostane k soudu a je obžalována ze zneužívání dětí, její advokát postaví obhajobu právě na vzhledu své klientky. A i když o její vině není nejmenší pochyb, uvrhnout takto atraktivní a pohlednou dámu do vězení by přece bylo jako vrhnout kus masa mezi tygry, argumentuje.

Není to směšné a dokonce ani nemožné. Vězte, že tato argumentace u Celeste zafungovala perfektně. Stejně jako svůj účel splnila v případě Debry Lafave, která kvůli tomu odešla od soudu jen s podmínkou.