Feist o roztomilosti, která má co říct

Její jemnost a svéráz už dolehly i do reklamních džinglů, co může říct nového? Patrně dost: deskou Metals (skutečně ji nazvala Kovy) jako by - až po letech úspěchů - skutečně dozrála.

Feist, jak si sama říká, má za sebou docela spletitou cestu z rodného Nového Skotska. Nejprve vystupovala spolu s radikální performerkou Peaches; ta pro ni mimochodem vymyslela peprné umělecké jméno Bitch Lap Lap. Pak se přidala k Broken Social Scene: dost jedinečné kapele, kolektivu silných autorů hrajících společně. V roce 2004 přišla s vlastním albem Let It Die - a co nenastartoval spontánní úspěch, to dorazil ohlas písně Mushaboom v reklamních spotech (stejně jako později další hit nazvaný 1, 2, 3, 4).

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Minulá dekáda patřila ve světovém popu těm, kteří vzešli z nezávislých kruhů, a nová média je katapultovala do mainstreamu: Feist je výborným příkladem. Snoubí se v ní nekompromisní autorka a křehká interpretka, osoba plná ženství a zároveň pevné samostatnosti. Žena, která ví o nárocích dnešního světa, ale zároveň si nechce upřít to, aby působila roztomile: S tímhle softfeminismem se identifikovala spousta posluchaček a desky vydělaly spoustu peněz.

Feist se ovšem nikdy neponořila do úplné dekorativnosti. Na nové album si půjčila muzikanty od Becka, producenta Mockyho a islandského Valgeira Sigurdssona (od Björk). Na kalifornském pobřeží Big Sur nahrála písně, v nichž se snoubí zralá jistota s riskantní bezprostředností a intimitou. Častěji než dřív tu znějí sekce orchestru, ale taky se tu balancuje na hraně ticha.

Pořád tu jsou Feistiny popěvky, jež chytí napoprvé, pořád je tu nahý hlas snímaný detailně, jak pro voyery. Ale k tomu připočtěme výbornou autorskou formu a soustředění na to, co stojí za vyslovení. Feist s Metals neztratí dosavadní posluchače, ale zpozornějí noví.

Sledovat příběh kapel a muzikantů po prvních letech, to je často jako zjišťovat, jak lze vést firmu dlouhá léta. Nebo jak proplouvat zákrutami v osobním životě. Když někdo jako Feist tak pěkně uspěje uprostřed dlouhé cesty, říkáme si, že ani my bychom to neměli pokazit víc, než je nutné.