Jenže tak úplně nad tím mávnout rukou nelze, protože odstraňují-li se umělecká díla z veřejného prostoru z ideologických důvodů, je to cesta do pekel. A neuvěřitelná cenzura, ať je důvod jakýkoliv.
Dotyčná kurátorka totiž soudí, že malba s antickým motivem zobrazuje ženské tělo jako pasivní dekorativní předmět či jako zobrazení osudové ženy. A o takové tematice se v době hysterické kampaně Me Too má prý debatovat. Proboha proč? Zrušíme dějiny výtvarného umění od antiky až po současnost, protože muži (i ženy) zpodobňovali odjakživa nahé ženské tělo jako symbol, jako ideál, vzrušující a nedosažitelný, jako ztělesnění krásy i jako metaforu života i smrti a podobně? A to jen proto, že militantní dámy vytáhly do nové dívčí války, na jejímž konci má zřejmě být nový, tvárný muž skákající, jak ženy pískají? Opravdu ženy takové muže chtějí? Bezpohlavní vystrašené onuce?
MACHALICKÁ: Nový hon na čarodějnice. Při hodnocení sexuálního obtěžování používejme rozum |
Když jsem viděla tyto bojovnice na udělování cen Grammy v upnutých černých šatech jako dominy s vytrčenými prsy a drsnými proslovy, sama jsem se lekla. Amerika opravdu zase blázní na kvadrát.
Venušina hostina (Peter Paul Rubens).
Takže: zrušme Rubense, hanebníka a nestoudníka, jehož obrazy jsou zavalené macatými krasavicemi. Bídák nekorektní ještě je všechny ukazoval s celulitidou. Zrušme Picassa a všechny jeho kubistické ženy, vždyť je pokořoval už jen tím, kam umístil jejich pohlaví. A co takový Manet a jeho Snídaně v trávě? Pryč z galerií. Nahá žena mezi dvěma oblečenými muži, co se asi tak tihle zvrhlíci chystají provádět, že?
Édouard Manet - Snídaně v trávě
Takový Ondřej Brody, který slavné dílo před časem ironicky interpretoval jako pornografii, čímž se snažil zprostředkovat dávný „skandální“ pocit, by zřejmě mohl být v některých zemích dnes lynčován. Anebo jsou to všechno jenom nepodstatné excesy? Doufejme, že to přejde, ale vždycky, když chce někdo dospělé vychovávat, co si mají myslet a jak mají vnímat svět kolem sebe, jde do tuhého.
