130 let
Miroslav Žbirka

Miroslav Žbirka | foto: Lidové noviny

Doporučujeme

NEJ HITY: Biely kvet byl původně čierný

Kultura
  •   7:00
Bílá je sněženka, kopretina nebo třeba sedmikráska, ale kdo kdy u nás spatřil černě kvetoucí rostlinu? Přesto se tahle píseň původně jmenovala právě Čierny kvet. Autorem textu byl Kamil Peteraj, básník. Ještě než začal své verše vkládat do úst slovenských popových zpěváků, vydal několik sbírek poezie.

Velký rozruch vyvolal už jeho debut Sad zimných vtákov a v roce 1973 mu vyšla pozoruhodná sbírka Lipohrádok, přibližující svět přírody, plný rostlin, květů a brouků – básníkův černý květ tak nemohl nikoho překvapit.

BIELY KVET

hudba: Miroslav Žbirka
text: Kamil Peteraj
zpívá: Miroslav Žbirka
rok: 1982

"V tom byla jeho obrovská výhoda – zatímco spoustě rockových textařů vracely schvalovací komise jejich výtvory s odůvodněním, že se jedná o formálně nekvalitní díla, Kamilu Peterajovi nic takového vytknout nemohly. A ukázkovým příkladem je zrovna tahle píseň," tvrdí s odstupem let Žbirka.

"Čierny kvet je sice nesmysl, ale protože text jako celek měl hlavu a patu, strážci správné kultury to vzali jako básnický obraz a píseň schválili. Tím pádem jsme ji směli natočit na desku."

Kdyby tak Miroslav Žbirka učinil hned, jmenovala by se tahle skladba dodnes Čierny kvet. Jenže ve chvíli, kdy už se svou kapelou Limit začal ve studiu točit, dostal slovenský John Lennon nápad: přihlásíme Čierny kvet na Bratislavskou lyru. Aby se tehdy skladba směla ucházet o vystupování na politicky silně sledovaném festivalu, musela projít přes schvalovací komisi. Jinou, než která posuzovala texty určené na desky, podstatně přísnější. Inženýři lidských duší přes komunistickou kulturu dali hlavy dohromady: "Čierny kvet? Co je v naší socialistické společnosti černého? Co tím chce ten Peteraj říct? To je jistě nějaká negativní narážka na naše státní zřízení – ZAMÍTÁ SE!"

Autor textu byl vyrozuměn o rozhodnutí komise. Zavolal tedy interpretovi svých slov a tvůrci hudby: "Miro, přepiš si čierny na biely kvet. Text tím nijak neutrpí, protože budeš zpívat: ‚Biely kvet – dlhá ihla smútku v ňom.‘ Píseň tím dostane ještě větší napětí, podstatně zajímavější než v případě kvetu čierného... Možná bych měl soudruhům za tuhle připomínku nakonec poděkovat." Žbirka pokrčil rameny a slova zaměnil. "Natáčeli jsme teprve základy, ke zpěvu bylo daleko, takže texty jsem se zatím příliš nezabýval. V tu chvíli mně bylo úplně jedno, i kdybych měl zpívat třeba zelený květ," vzpomíná dnes.

Konečně se mohlo dokončit její natočení. Skladba, kterou Miroslav Žbirka zkomponoval u klavíru, dostala zásluhou Laca Lučeniče kytarovou podobu a text byl osazen bílými květy. Žbirka úpravu slyšel až ve studiu a byl spokojený. O několik týdnů později ji zpíval se skupinou Limit na Bratislavské lyře. Nevyhrál nic, měl však tenkrát silný rok a nad Dunajem soutěžil i jako sólista. Za skladbu Atlantída si odnesl Stříbrnou lyru; lepší tenkrát byli jen Hana a Petr Ulrychovi.

TEXT

Biely kvet - darujem ti biely kvet
Biely kvet - môžu ti ho závidieť Biely kvet - od šatnárky v kine sen
Studený biely kvet ti na rozlúčku prinesiem

Biely kvet - darujem ti biely kvet Biely kvet - posledný je viac ich niet, niet
Biely kvet - dlhá ryha smútku v ňom
Studený biely kvet ti dávam navždy s úsmevom

Tak sa priprav na život s ním, priprav na život s ním
Prežiješ s ním možno pár zím, možno pár dlhých zím
Na svetlo vždy vyjdeš s tmou, Nechám ti v ňom smútok slov Tak sa priprav na život s ním - priprav na život s ním ,

Biely kvet - darujem ti biely kvet Biely kvet - posledný je viac ich niet, niet
Biely kvet - dlhá ryha smútnu v ňom
Studený biely kvet ti dávam navždy s úsmevom

Tak sa priprav na život s ním priprav na život s ním
Prežiješ s ním možno pár zím možno pár dlhých zím
Na svetlo vždy vyjdeš s tmou
Nechám ti v ňom smútok slov Tak sa priprav na život s ním priprav na život s ním

Biely kvet - darujem ti čierny kvet Biely kvet - posledný je viac ich niet, niet
Biely kvet - dlhá ryha smútku v ňom
Studený biely kvet ti dávam navždy s úsmevom

Navzdory výsledkům začaly rozhlasové stanice druhý den vysílat právě Biely kvet; Atlantída si na svůj hvězdný okamžik musela počkat. V dobách jediného celostátního rádia mělo vypuštění skladby do éteru nebývalý účinek. O jeho síle se o několik týdnů později Miroslav Žbirka přesvědčil na vlastní kůži. "Když jsem po Bratislavské lyře prvně přijel do Prahy a vystoupil na Muzeu z metra, nemohl jsem vůbec přejít Václavák – okamžitě se kolem mě shluknul dav lidí a já jen rozdával a rozdával autogramy. Tenkrát jsem prvně pochopil, co to znamená mít megahit. I když se tomu tak tehdy neříkalo..."

Ten večer vystupoval v Klicperově – dnešním Salesiánském – divadle na Praze 8. Koncert byl vyprodaný a po jeho skončení Žbirka odešel do foyer plného fanoušků žádajících autogram. Tehdejší čerstvé nadšení z nové hvězdy československé popmusic však přineslo emotivnější akci než pouhé postávání ve frontě a čekání na zisk počmáraného papíru. "Jen jsem vešel do předsálí, vrhlo se ke mně několik desítek fanynek – až jsem se trochu vyděsil. Okamžitě mě zvedly nad hlavy a začaly vyhazovat do vzduchu. To už jsem se děsil trochu míň – hlavně aby mě neupustily! Ale byl tam se mnou fotograf z nějakého časopisu, snad z Mladého světa nebo z Melodie, takže z tohoto spontánního fanouškovského nadšení vznikly překrásné fotografie, které se následně objevily na titulní stránce. Byla to taková mánie, že počínaje tímto vystoupením v Klicperově divadle už jsem několik dalších let nepoznal nic jiného než vyprodané koncerty – ať už jsem hrál v kterémkoliv pražském kulturním domě, včetně pověstného Velkého sálu Lucerny," vzpomíná Miroslav Žbirka na bíle prokvetlý rok 1982, který mu napřesrok vynesl jeho premiérového Zlatého slavíka. Nejen že se tehdy Miroslav Žbirka stal vůbec prvním slovenským umělcem, který dokázal zvítězit v této anketě popularity, ale kvůli se němu poprvé od roku 1968 Karel Gott musel spokojit se stříbrnou pozicí (to se naposledy podařilo v roce 1967 Waldemaru Matuškovi). Slovenský "nemoderný chalan" získal 19 103 hlasů, což mu před druhým Mistrem zajistilo šokující náskok 7468 hlasů; to nečekal nikdo! 

Jak vznikaly české nej hity? Čtěte každé pondělí na serveru lidovky.cz/kultura

V pondělí 13. června: Havlíčku, Havle (Jaroslav Hutka)

Autor: Honza Dědek