Takový je snímek Let's Dance, který k ustavujícímu filmu žánru Hříšný tanec odkazuje i grafikou plakátu.
Tyler Gage je rebel na špatné straně Baltimoru, který má ale sen, že se odtud někdy dostane - praví oficiální materiály k filmu. Na Tylerovi dobré tři čtvrtiny filmu není znát, že by takový sen měl. Baví ho flákat se, krást s černošskými kamarády auta, po večerech být králem parketu v místním klubu a po škole hrát basket.
Nora je prvotřídní balerína, která navštěvuje ultraelitní školu umění, a jediná věc, která stojí v cestě její zářivé budoucnosti, je najít skvělého tanečního partnera pro své vystoupení. Praví se dál.
Když se Tyler kvůli potížím se zákonem dostane do školy umění na veřejně prospěšné práce, jeho taneční nadání se nezapře a Nora zjistí, že v tomto drzém klukovi je něco víc. Podaří se oběma realizovat své sny? A co láska? Zkomplikuje jim životy? Podaří. Láska ano. Zkomplikuje, ale ne moc.
Let's Dance je z toho druhu filmů, u kterých je od samého začátku jasno, kam se budou ubírat. Skoro jako by existovaly jen kvůli téhle jistotě. A není na tom vcelku nic špatného, aspoň nemůžete koupit špatně. Nebo vysloveně špatně, protože i taneční film může mít šťávu a vtip a zajímavé charaktery rozpracované alespoň s trochou zaujetí. Nebo nemusí.
Režisérka a bývalá choreografka Anne Fletcherová natočila film pro generaci teenagerů, kteří si u Hříšného tance nostalgicky nenotují "It's time of my life", a pravděpodobně se posmívají naivitě Baby i slovům jako samba.
Byznys jako obvykle
Něčeho je v Let's Dance vrchovatě, něčeho se zoufale nedostává. Do té první skupiny patří poučení, kterých je hned několik: o snu, za kterým se má jít, o tom, že vlastní pílí se lze dostat z jakéhokoliv ghetta (nakopnout vás k tomu poznání musí ale až tragédie v rodině), o tom, že černoši se z něj dostanou nejlépe přes basketbal, že na elitní školu nechodí jen mazánci z bohatých rodin...
Čeho už se tolik nedostává, jsou propracovanější charaktery. Tvůrci je odbyli, načrtli a okamžitě je opustili, zřejmě přesvědčeni, že namixování rozdílných tanečních stylů zastoupené dvěma pohlednými lidmi bude stačit. Tylerova rozvrácená rodina působí spíš jako maketa, střet nižší a vyšší třídy se odbude jedním přistižením při polibku...
Je zásluhou příjemného, i když trochu umumlaného herectví začínajícího Channinga Tatuma, že Tyler není placatý jako figura z kartonu. Scenárista Duane Adler se zřejmě vyčerpal při psaní scénáře k předchozímu, rovněž tanečnímu snímku Nežádej svůj poslední tanec (Save the Last Dance). Rasová problematika v něm fungovala přesvědčivěji.
Producent Erik Feig (Pan a paní Smithovi) vycházel z předpokladu, že taneční film o zamilované dvojici z rozdílných vrstev společnosti, v němž se balet střetne s hip hopem, je, řečeno hantýrkou byznysmenů, obchodovatelný.
Jeho kalkulace mu i přes nezamaskovatelné trhliny vychází. Let's Dance stál studio Buena Vista 12 milionů dolarů a vydělal za víkend víc než dvacet. S přehledem si vedl lépe než na jaře uvedený Tančím, abych žil s Antoniem Banderasem, který bude mít českou premiéru v prosinci. Tým Let's Dance alespoň neudělal tu chybu, aby místo ústředního páru nabídl jako hlavní postavu celý taneční sbor.
