- 29. prosince 2022 12:00
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Se švédskou spisovatelkou Ninou Wähä o svérázných postavičkách dalekého severu, zlu v rodinách nebo o tom, co mají společného herci a spisovatelé.
Lidovky.cz: Píše se o vás, že vedle rodné švédštiny ovládáte i finštinu a pro mě exoticky znějící meänkieli – jazyk z Tornského údolí v nejsevernější oblasti Švédska, odkud pochází vaše matka. Je těžký?
Meänkieli je za samostatnou řeč považované ve Švédsku, ve Finsku je to jen dialekt. Mají mnoho společného. Takže pokud umíte finsky, není to velký rozdíl. Meänkieli je spjaté jen s Tornedalenem, oblastí na severu Švédska a Finska. Hranici mezi oběma zeměmi tu tvoří řeka Torne a Tornadalen je vlastně údolí na obou stranách řeky. V minulosti ovšem bývaly časy, kdy se jednalo o samostatnou zemi s poměrně pohyblivými hranicemi.
Lidovky.cz: Váš otec byl pro změnu z Bulharska, umíte něco i bulharsky?
Ne, nevyrůstala jsem s ním. A dokonce ani moje sestry, které vychoval, bulharsky nemluví. Mám také přátele, jejichž rodiče, většinou tátové, přišli ze zemí za železnou oponou, a ani oni jejich jazyk neumí. Nevím, proč nás to táta neučil. Možná to byl způsob, jak nechat minulost za sebou a začít znovu, možná bylo jen fajn mít jazyk, kterému rozuměli jen jeho kamarádi a nikdo jiný. Zato moje máma se mnou finsky mluvila, od ní znám meänkieli. Ale bulharsky bohužel ani slovo.
Připojte se ještě dnes a získejte: