Odborníci se domnívají, že je od zbytku světa izolované po 15 milionů let.
Podle biologů může být jakousi „časovou konzervou“ – obsahovat mikroorganismy, které jinde na Zemi dávno vyhynuly. Extrémní podmínky v Antarktidě navíc připomínají prostředí na některých vesmírných tělesech, například na Jupiterově měsíci Europa. Pokud odborníci zjistí, kdo žije pod antarktickým ledem, získají tak zároveň bližší představu o tom, jak mohou vypadat „mimozemšťané“.
Rusové měli v 50. letech minulého století při výběru místa pro svou základnu v západní části Antarktidy šťastnou ruku: až o čtyřicet let později satelitní a seismická měření prokázala, že mají jezero přímo pod nohama.
Vzniklo působením tlaku na spodní část ledovce a částečně také vlivem geotermální činnosti. Přestože na něj nepůsobí povětrnostní vlivy, není nehybnou vodní masou: kvůli tlaku v severní části led pomalu roztává, zatímco na jihu znovu zamrzá.
Spor o mikroby
Před časem začal vědecký tým složený z ruských a francouzských odborníků hloubit vrt do ledovce nad jezerem – náhodou právě v místech, kde voda z jezera znovu zamrzá. S jezerem vrt původně neměl nic společného – šlo o klimatický výzkum, protože podle chemického složení bublinek vzduchu uvězněných v ledu vědci zkoumají historický vývoj klimatických změn.
V roce 1999 ovšem badatelé vyzdvihli vzorek, který tvořila přemrzlá voda z jezera. Pozdvižení v odborných kruzích vyvolala zpráva, že led obsahuje stopy mikroorganismů. Rusové po pečlivých analýzách došli k závěru, že jde pouze o kontaminaci ze samotného vrtu.
„Jezero je pro život příliš toxické. Proces roztávání a znovuzamrzání funguje jako pumpa, která do vody stlačuje kyslík. Jeho koncentrace je padesátkrát vyšší než normálně, to by žádný živý organismus nepřežil,“ tvrdí Sergej Bulat, molekulární biolog z Institutu jaderné fyziky v Petrohradu.
Americký biolog John Priscu z Montanské univerzity mu ale oponuje. Poukazuje na to, že některé mikroorganismy dokáží přežít i ve velice extrémních podmínkách.
Podrobnější analýzy vzorků navíc vloni odhalily genetické stopy bakterií, které si vůbec nelibují v mrazivých podmínkách: jsou to teplomilné organismy, žijící v teplotách 50 až 60 stupňů Celsia. O kontaminaci z vrtu by tedy v jejich případě jít nemělo.
Jejich objev může znamenat, že se na dně jezera nacházejí hydrotermální prameny podobné „černým kuřákům“ na dně oceánů. Pokud by se tato hypotéza potvrdila, měli by biologové naději najít v jezeře i složitější živočichy. Mořské kuřáky obývá řada kuriózních tvorů, kteří se obejdou bez slunečního záření – vystačí si s tepelnou energií a s živinami dodávanými z nitra Země právě termálními prameny.
Robin Bellová z Lamontovy-Dohertyho geologické observatoře v Palisades v USA je ale k této myšlence skeptická: „V minulosti byla oblast kolem Vostoku poměrně aktivní, ale už dávno tomu tak není. Je možné, že geologickými puklinami vytéká z nitra Země teplá voda, ale skutečně horké prameny bychom tam hledali marně.“
Skrytý labyrint
Vědci se shodují, že pokud chtějí mít jistotu, zda má Vostok opravdu živé obyvatele, nezbývá než prozkoumat přímo vodu z jezera. „Ze vzorků ledu, které máme k dispozici, toho už víc nevyčteme. Jediné, co nám teď pomůže v dalším výzkumu, je podívat se přímo do jezera,“ uvedl Brian Lanoil z Kalifornské univerzity v Riverside pro časopis New Scientist.
Zároveň upozorňuje, že případné zjištění, že jezero žádný život neobsahuje, by mohlo vyvolat ještě větší senzaci. „Jezer s mikroorganismy máme na světě stovky. Ale sterilní zatím neznáme ani jediné,“ podotýká. Bakterie obsahuje dokonce i Mrtvé moře s vysokou koncentrací soli.
Prohlubování vrtu se na dlouhých osm let zastavilo. Vědci debatovali o tom, zda mají právo proniknout do netknutých míst a navždy je narušit. Rusové už před dvěma lety oznámili, že chtějí v práci pokračovat a vrt prohloubit až do jezera. Američtí experti protestovali a varovali před znečištěním.
Při vrtání se totiž používá kerosin – letecké palivo na bázi petroleje, které zabraňuje zamrzání vyhloubené jámy. Dlouho se proto spekulovalo o způsobech, jak ukojit vědeckou touhu po poznání a původní prostředí přitom nezničit.
Mezitím přišla další zajímavá zpráva: před rokem zveřejnili britští vědci v časopise Nature studii dokazující, že se pod ledovým příkrovem Antarktidy prohání voda ve spletitém systému řek. Patrně tak dochází k výměně vody mezi jednotlivými jezery. Vědci to zjistili na základě satelitního měření tloušťky ledu.
Zda je do podzemního systému říčních koryt zapojený i Vostok, zatím odborníci nevědí. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že unikátní mikroorganismy žijící miliony let v izolaci jsou pouhou utopií. Kromě toho by se při nechtěném znečištění kontaminovalo ne jedno, ale hned celý systém mnoha propojených jezer.
Šampaňské na ledu
Po několika odkladech letos Rusové práce na vrtu obnovují. Chtějí se k hladině přiblížit na třicet metrů. Sergej Bulat je přesvědčený, že s kolegy přišel na bezpečnou metodu, jak získat vzorky. V příštím roce do vrtu nalijí speciální kapalinu, která je těžší než kerosin a lehčí než voda. Vytvoří tak tekutou „zátku“. Pak prorazí zbytek ledu.
„V jezeře panuje vysoký tlak, takže po dokončení vrtu začne voda z jezera stoupat vzhůru. Necháme ji zmrznout a v následujícím roce z ní odebereme vzorky. Získáme tak vodu přímo z jezera, aniž bychom ho ohrozili,“ vysvětluje Bulat.
Ale i proti této metodě se objevují námitky. „Přeji ruským kolegům hodně štěstí, ale radím jim, aby postupovali opravdu opatrně,“ říká John Rummel z úřadu pro ochranu planety při NASA.
Americký expert se obává, aby ve vrtu nedošlo k podobnému efektu jako při otevírání lahve šampaňského. „Natlakovaná voda může začít stříkat vzhůru jako gejzír a divoce se rozvířit. Přitom by se špinavá kapalina mohla dostat do jezera,“ varuje. Bulat ale ujišťuje, že jeho tým bude při vrtání postupovat opatrně a systém tlakových čidel včas varuje před případnými komplikacemi.
Jediným způsobem, jak předejít všem rizikům, že Antarktidu znečistíme, je podle Rummela radikální řešení: přestat ji zkoumat. „Jinak je určitý risk ve hře vždycky. A musíme si položit otázku, zda za to stojí.“
