Způsobů, jak se občerstvit na dlouhých cestách, se nabízí mnoho. Motoresty, fastfoody, zájezdní hostince, restaurace u benzinových pump. Pak ale také existují provozovny, kterých si řidiči neznalí poměrů ani nevšimnou. Většinou o nich vědí jen ti, kteří kolem projíždějí pravidelně na chaty a chalupy, anebo místní obyvatelé. Mezi ně se řadí Pekařství Kamila Drechslera v Hanušovicích na Jesenicku. Ačkoli nejde o restauraci, a dokonce ani o obchod s posezením, ale o „okénkový“ prodej, počínání zdejších pekařů stojí za zmínku.
Pekařství DrechslerHlavní 73, 788 33, Hanušovice, okres Šumperk Vzhledem k tom, že nejde o klasickou restauraci, výjimečně obsluhu,atmosféru a celkový dojem nehodnotíme. Recenze jsou nezávislé, anonymní, hrazené Lidovými novinami |
Městečko Hanušovice leží uprostřed divokých lesů ve výběžcích Hrubého Jeseníku a znají je díky pivovaru Holba hlavně pivaři. Někdejší německá obec Hansdorf za rok oslaví už 690 roků od první písemné zmínky o založení vsi a je považována za vstupní bránu do nejvyšších moravských hor.
Po pravdě řečeno, Hanušovice už mají dobu svého největšího rozkvětu dávno za sebou. V devatenáctém století tu naplno jely úpravny a přádelny lnu, v nichž pracovalo na osm set dělníků, existovala tu výrobna zemědělských strojů, pila, koželužna, sodovkárna a kamenolomy. Převážně německé Hanušovice se dále rozvíjely i za první republiky a staly se střediskem českého a německého školství pro široké okolí. S druhou světovou válkou se začala psát pochmurnější historie Hanušovicka. Byly tu rozmístěny zajatecké tábory a na pozemcích přádelny zřízena pobočka koncentračního tábora Gross Rosen pro židovské ženy z Polska.
Po odsunu německého obyvatelstva se růst města - tak jako i dalších vesnic někdejších východních Sudet - zastavil. Počet obyvatelstva sice opět stoupal, statistiky však vylepšovalo postupné připojování okolních obcí k Hanušovicím. Ty dnes patří k místům s vysokou nezaměstnaností, kterou provází odliv obyvatel. Tolik krátký exkurz, z něhož je zřejmé, že rozjet v takovém místě živnost vůbec není jednoduché.
Když je napečeno
Pekařství Kamila Drechslera stojí na hlavní silnici vedoucí z Hanušovic na Brannou, Ostružnou a Ramzovou a dále do Jeseníku. Na první pohled na něm není přitažlivého vlastně vůbec nic - umístěno je v nepříliš vzhledném domě s lehce oprýskanou lososovo-růžovou omítkou, jehož styl lze, zřejmě kvůli častým přestavbám, nyní jen těžko identifikovat. Okna připomínají socialistickou výstavbu, dveře s vyříznutým okénkem jakbysmet, jen římsa pod střechou napovídá, že dům byl možná vystavěn už někdy před druhou světovou válkou.
Kdyby sladkosti ochutnal knižní hrdina Kája Mařík, jistě by o nich prohlásil, že stejně jako maminčiny rozpíčky putují přímo do ledvin. „Necháš jej na jazyku, začne se rozplývat a potom ti sám sklouzne do ledvin,“ tvrdil sebejistě s tím, že právě tam padají skrze žaludek ty nejúžasnější dobroty. |
Parkoviště před pekařstvím musejí řidiči spíše přeskákat, to kvůli výmolům a četným dírám, na jejichž opravu nejspíše nejsou peníze. Otevírací doba je také poněkud neobvyklá - prodej tu začíná podle vyšisované cedulky na dveřích ve čtyři odpoledne. Ale tak úplně to neplatí. Když je napečeno, začíná se už třeba ve tři. Dřív se to poznalo podle toho, že nad okénkem svítila lampa. Dnes je poznávacím znamením parkoviště plnící se auty a u okénka fronta lidí. V nabídce je kmínový chléb ve třech velikostech - od 450gramového do 1200gramového (22 až 31 Kč), škvarková bulka (11 Kč), rohlík (2 Kč), vánočka (30 Kč), vdolek (8 Kč), kobliha (7 Kč).
Seznam doplňuje tradiční frgál, závin, pudinkový váleček, slané tyčinky, rohlík se slaninou a sýrem, někdy bývají k mání třeba i skořicové kuličky. Opakované návštěvy v rozmezí několika let nás přesvědčily o tom, že tady se pod rukama pekařů rodí to nejlepší pečivo v širokém okolí.
Tradiční pšenično-žitný kváskový kmínový chleba dostávají zákazníci vždy ještě teplý, právě vytažený z pece; když na lesklou kůrku lehce zatlačíte palcem, začne nádherně křupat. Asi tak, jako když praská led pod botou na první zamrzlé kaluži. Střídka je voňavá, přesně nakynutá a nádherně měkká. Patka láká k odlomení.
Jak pro Káju Maříka
Ale s chlebem je lepší vyčkat a hlad za volantem zahnat třeba škvarkovou bulkou - na škvarcích tu nešetří; bochánek tak akorát omastí, každé sousto klouže samo do krku.
Mlsouni milující sladké tady zastavují hlavně pro koblihy a vdolky, což je oblíbený pamlsek nejen dospělých, ale i dětské části posádky. Kdyby tyhle sladkosti ochutnal knižní hrdina Kája Mařík, zcela jistě by o nich prohlásil, že stejně jako maminčiny rozpíčky padají přímo do ledvin. „Necháš jej na jazyku, začne se rozplývat a potom ti sám sklouzne do ledvin,“ tvrdil sebejistě s tím, že právě tam putují skrze žaludek ty největší dobroty.
Koblihy od Drechslera jsou lehké jako obláček, dvakrát cukrované -nejprve ještě za horka obalené v hrubším cukru a pak poprášené bílým moučkovým. A uvnitř plné meruňkové marmelády. Konkurovat jim mohou snad jen zdejší vdolky zdobené tvarohem a povidly. Jisté je, že dovézt tyhle dobroty domů se obvykle nepodaří, ze sáčku zmizí už pár kilometrů za Hanušovicemi. Ještě že si člověk schoval na později zmíněný chleba. Doma stačí ukrojit krajíc, namazat čerstvým máslem, posypat pažitkou ze zahrádky a posolit. Nic víc nepotřebuje.
