„Máte tam chybu! Jak tohle můžete nevědět?!“ Učitelé (nejen) češtiny někdy bývají posedlí testováním správnosti – a celé generace školáků pak buď zoufale krčí rameny, nebo rovnou rezignují, protože „tohle se nikdy nenaučí“.
Že přitom čeština může být i zábava a dopilovat se dá v každém věku, dokazují korektorky a kamarádky z vysoké Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková. „Čeština je jako sval. Pokud ho neposilujeme, ochabne,“ říkají. Pro své sledující na instagramovém účtu Červená propiska vytvářejí třeba oblíbené pondělní diktáty a shodně tvrdí, že čeština je láska.
Lidovky.cz: Dostaly jste někdy z diktátu horší známku než dvojku?
Karla: Jasně, na střední jsem nebyla zrovna vzornou studentkou. Známky mi byly celkem jedno. Teď trochu lituju, že jsem se tenkrát víc neopřela do jazyků, to jsem následně doháněla na vysoké.
Sabina: Samozřejmě. Měla jsem dokonce před každým diktátem šílenou trému a kolikrát jsem přepisovala slova na chybný tvar, protože jsem se vždy vystresovala a zmatkovala.
Lidovky.cz: Na instagramu Červené propisky máte přes 100 tisíc sledujících. Jsou sociální sítě dobrá cesta, jak naučit lidi správně česky?
Karla: Děti i dospělí tráví na internetu a sociálních sítích hodně času, proto se snažíme, aby se nenásilnou a hravou formou i něco přiučili. Já se právě dokážu skvěle vcítit do lidí, které učení nebaví. Měla jsem to stejně – učení, sebevzdělávání, mě začalo bavit až po vysoké, když mě do něj nikdo nenutil.
Sabina: Naším cílem vždy bylo, aby český jazyk nebyl strašákem. Věříme, že sociální sítě dovedou lidem češtinu přiblížit a postupně je opustí stres, který si někteří po dlouhá léta pamatují ze školních lavic.
Lidovky.cz: Češtinou, především korekturami a překlady, se živíte. Radíte se i tak někdy se slovníkem spisovné češtiny nebo jinou kodifikační příručkou?
