„Pro nás je hlavní řemeslo a materiál, naše projekty jsou charakterem tak trochu anonymní, nestrhávají oko, zato dobře a dlouho slouží,“ říkají v rozhovoru architekti Miroslav Krátký a Tomáš Cieśla.
Lidovky.cz: Je jen málo architektonických studií, které za sebou mají tolik gastrozakázek. Máte pocit, že už je to dnes vaše specializace?
Neradi bychom byli tak vnímáni. Záleží nám na tom, že pracujeme na všech druzích interiérů a architektury. Když v nich najdeme něco hodnotného, nepomíjivého, když se na nich naučíme nové věci a když mají šanci být zrealizované.
Za námi do archicraft může přijít klient, který chce postavit vilu na okraji Prahy, Moravák s představou vlastního vinařství, zástupci muzea s žádostí o renovaci, expat, který chce přestavět byt na Václaváku, i nadnárodní společnost, jež potřebuje nové kanceláře, a nakonec třeba i město s plánem rozhledny. Milujeme vysokou míru kreativity, která se tímto širokým spektrem zakázek v našem ateliéru udržuje. Nehrozí nám vyhoření u stopadesáté podobné věci.
Lidovky.cz: Řešili jste interiéry velkých restaurací, bister, ale i fastfoodů a kaváren. V čem je práce „v gastru“ specifická?
Často přijde klient s termínem dvou tří měsíců na návrh, projektovou dokumentaci a chce začít co nejrychleji stavět. Kolikrát stavba zahájí práce dřív, než je projekt dokončený, a pak je tu nutná i jistá forma improvizace a flexibility. Tu umíme nabídnout. Tím, že u nás na projektech pracujeme v týmech, zvládáme je zpracovat rychle. Za ta léta praxe máme dobrou znalost procesů a toho, co si gastroprovozy žádají, takže si troufáme tvrdit, že to u nás projekty chytají správný drive, nenabírají zpoždění.
Lidovky.cz: Na co musíte při řešení interiérů dávat pozor – na co se soustředíte především?
V gastru? Na práci se světlem, akustikou, nenápadné řešení odvětrání. Také pečlivě studujeme požárně-bezpečnostní řešení stavby. A to je jen vrchol ledovce, který laik zvenčí na první pohled v projektu ani nepozná, nevidí, že co vše se musí řešit a zůstává jeho pohledu skryté.
Lidovky.cz: Jako jedni z prvních jste řešili také otevřené kuchyně. Co nesmí dobrý architekt při takové realizaci opomenout?
Že přestože jde o otevřenou kuchyni, existují její části, do kterých není nutné a žádoucí vidět. Ani rozpočet neumožňuje řešit hodnotné povrchy v celém zázemí. A myčka nádobí se špinavými talíři nikdy nebude na pohled pěkná.
Lidovky.cz: Při práci tedy neřešíte pouze prostor, ve kterém se pohybuje host, ale i zázemí?
Ano, tam naopak pokaždé začínáme. Nejprve musí vzniknout koncept dobře fungující kuchyně, zázemí, a od toho se odvine část veřejná, interiér pro zákazníky, který ladíme až v druhé fázi architektonické práce na projektech. Když nefunguje první, nebude dobře fungovat ani druhé.
Lidovky.cz: Často při práci navrhujete i originální osvětlení, vlastní lavice... Kdo vám je pak vyrábí?
Dlouholetou spoluprací prověření truhláři, kteří nám dodávají interiér. Světla pak čeští výrobci, konkrétně ti, kteří se umějí orientovat na malovýrobu.
Lidovky.cz: Co je pro vás při práci nejdůležitější?
Dobrá komunikace s našimi interními architekty, s klienty, s profesemi, se stavbou. Když se informace ztrácejí, tají, zapomenou předat, nastávají komplikace na různých úrovních.
Miroslav Kráký a Tomáš Cieśla
Lidovky.cz: S jakými materiály nejraději pracujete?
Přírodními a těmi, které jsou nějakým způsobem inovativní. Vždy u nich hledáme především haptickou kvalitu, jaké jsou na dotek, a máme rádi, když je na nich vidět zásah lidské ruky, nepravidelnost, život, energie.
Lidovky.cz: Dáváte si záležet na tom, aby vaše práce byla poznat na první pohled – třeba výrazným prvkem, nebo ctíte prostředí, ve kterém pracujete a vlastní prezentace pro vás není tak důležitá?
Tím, že pro nás není hlavní forma, ale řemeslo a materiál, jsou naše projekty charakterem tak trochu anonymní, nestrhávají oko, zato dobře a dlouho slouží. Jsou tím pádem daleko nadčasovější než trendy kavárna, která potřebuje za dva roky kompletně proměnit, protože se okouká a Instagram se jí „přejí“. Nemáme nějaký prvek nebo kombinaci, podle níž byste naši práci tzv. na první dobrou poznali. Možná, kdyby se objevil velký projekt, kde se můžeme vyřádit na velkých plochách, by naši práci mohl někdo rozpoznat a říct si: Aha, to asi dělalo studio archicraft.
Lidovky.cz: Které barvy například máte nejraději?
Tlumené odstíny šedé, béžové. Vycházíme z tónů, které převládají v přírodě. Někdy je však nutné sáhnout do výrazného odstínu, tam, kde to vyžaduje značka nebo klient.
Pilsnerka
Lidovky.cz: Pracovali jste i na projektu Masaryčka. Jaká byla práce v historickém objektu – máte stejné možnosti, nebo se cítíte při práci svázanější?
Na začátku to vypadalo, že máme volné ruce. Ale poté, co jsme narazili při koordinaci s Pentou a HIP projektu Masarykova nádraží na omezení z hlediska památkové péče, požárních předpisů, technického stavu objektu, ale i rozpočtu, jsme dost prvků museli měnit, a to i několikrát. Nicméně původní koncept se naštěstí podařilo zachovat. Restaurace je situována do památkově chráněné budovy Masarykova nádraží, šlo o rekonstrukci prostor prvorepublikové Císařské restaurace.
Prostory pro hosty a hlavní část kuchyně (varna a mytí nádobí) se nacházejí v přízemí budovy. Ostatní části kuchyně jsou v jejím suterénu. Zadáním investora bylo navrhnout restauraci, která svou kapacitou a vybavením kuchyně umožní výdej 500 obědů denně. Restaurace byla od počátku zamýšlena s orientací na českou kuchyni a s propojením se značkou piva Pilsner Urquell, což se nám, myslím, povedlo.
Lidovky.cz: Kdybyste měl vybrat jednu z vašich nejoblíbenějších prací, která by to byla?
My bychom se do té situace, že si máme vybrat, nechtěli dostat.
