Ve všední odpoledne je v centru Berlína rušno. Jsme v části Mitte, módní čtvrti, kde obchody s drahým oblečením střídají výběrové second-handy a kavárny. Kolem nich proudí extravagantně oblečení lidé jdoucí pěšky i jedoucí na kole. Občas někomu z nich padne do oka obchod s brýlemi ic! berlin a se zájmem vejde dovnitř. Čtvercovou místnost zdobí lanka, na nichž visí poslední kolekce dioptrických i slunečních brýlí. Klasické nejžádanější obroučky střídají módní pilotky, brýle ve tvaru kočičích očí nebo malé obroučky, jež se nosily v 90. letech a teď se opět vracejí.
  |
Bestsellerem jsou klasické oblé dioptrické brýle v hnědých obroučkách. V horní řadě se ale vyjímá několik velmi extravagantních modelů – obroučky ve tvaru rozprsknuté kaňky nebo brýle s pohybujícími se sklíčky, které připomínají kaleidoskop. Vystavena je tu i luxusní řada s názvem Onomo, která je vyrobena z titanu. Je proto měkčí a na nose působí lehčeji než brýle z oceli. Posledním přírůstkem do sortimentu je spolupráce ic! berlin s japonskou značkou A Bathing Ape. Brýle sluneční i dioptrické mají skla s maskáčovým vzorem. Když si je ale zákazník nasadí, kresba mu ve výhledu nepřekáží.
Asie táhne
Brýle jsou uloženy v přepravních boxech, jež běžně slouží posádkám letadel k přepravě jídla. Poprvé je prý zakladatelé značky použili k přepravě obrouček již v roce 1998, kdy vyrazili na brýlový veletrh s těmito třemi bednami a jednou pivní pípou. Ostatně, vynalézavost v prezentaci je zakladateli ic! berlin – Ralphu Anderlovi – vlastní. Jednou tak odmítl platit za stánek, který si prý stejně nemohl z finančních důvodů dovolit, a vyrazil na veletrh jen v saku, jehož podšívku opatřil extra poutky a kapsami na brýle. Když viděl potenciálního kupce, sako odhrnul a odhalil čtyři řady vyrovnaných obrouček.
Ralphova troufalost i originalita obchodníky pobavila a rozhodli se dát mladému výrobci šanci prvními objednávkami. Na produkci první ucelené kolekce a koupi materiálů ale Ralph ani jeho dva společníci neměli peníze. Vynalézavost jim je ovšem vlastní, a tak vytvořili seznam lidí, kteří by podle nich mohli disponovat volným kapitálem. Vybraným hercům, architektům a dalším umělcům pak poslali osobní dopis s žádostí o finanční podporu. Trojice německých herců troufalé žádosti skutečně podlehla a pomohla nové značce brýlí na svět.
Dnes firmě ic! berlin zajišťují více než polovinu obratu zákazníci z Asie. Na značce bezšroubkových brýlí je prý láká výroba v Německu, která je pro ně synonymem kvality, i sídlo v Berlíně, jež je pro ně zárukou moderního životního stylu. Právě na Východě se ale také vyrábí největší počet padělků těchto nezničitelných brýlí. Objevují se především v Thajsku, na Tchaj-wanu, v Hongkongu, Číně, ale i na Filipínách. Celní kontrola při jejich odhalení postupuje nekompromisně. Všechny obroučky ic! berlin, které nepocházejí z Berlína, jsou okamžitě zničeny.
Šroubky nepotřebujete
Na originální prezentaci brýlí ve vnitřních stranách tvídových sak lze v kancelářích ic! berlin na okraji metropole narazit v podobě vývěsek s ustřiženými kusy sak. I Ralph Anderl už je pro značku pouhou vzpomínkou. Muž mnoha talentů, který z ic! berlin vytvořil firmu s ročním obratem ve výši 25 milionů eur, se totiž před pár lety rozhodl z podnikání odejít a věnovat se své další životní vášni – umění. Dnes zpívá, píše a před pár dny svým bývalým zaměstnancům poslal pozvánku na výstavu vlastních obrazů.
Po otci původní myšlenky brýlí bez šroubků zůstaly ve firmě jen velké plakáty, fotografie, postava na moderních obrazech nebo podpis na tabuli v zasedačce spolu s načrtnutou strategií a několika výpočty. V ic! berlin ale jeho filozofii zůstávají věrni. „K čemu vám jsou na brýlích šroubky? Ty přece nepotřebujete,“ ušklíbne se Ulrich Eberle, produktový manažer značky, a stranice roztáhne tak, jako by v ruce nedržel brýle, ale spíše špagetu uvařenou al dente. Ve tvaru velkého šroubu jsou tu jen obaly na brýle.
„Můžete si na ně klidně sednout,“ vyhrkne Ulrich a do odložených brýlí se opře celou vahou dlaně. Namísto hlasitého křupnutí lámajících se obrouček se ozvou jen dvě lehká klapnutí. Zakončení držící obroučky i stranice se otevřou a brýle se rozpadnou na jednotlivé součástky, které Ulrich zase rychle složí dohromady. Brýle ic! berlin jsou tak díky svému technickému řešení téměř nezničitelné. Utrpět mohou jen skla – poškrábáním.
Bez kapky lepidla
Základní materiál k výrobě brýlí ic! berlin je tenký ocelový plát. Laser do něj vyřeže několik obrouček, zatímco druhý stroj pracuje na výřezu stranic. Vykrojené součástky stačí z plátu vyklepnout a poslat do dalšího oddělení, kde projdou lisem a ohnou se do požadovaného tvaru. Ještě správně ohnout klouby po stranách a sedla, jimiž se brýle opírají o kořen nosu, a brýle pokračují na stanoviště, kde jim před leštěním a sestavením vypálí laserem číslo modelu, výrobku a logo značky. Stranice jsou navíc zakončeny tenkou vlnovkou, na niž přijde ještě tenký návlek z gumy, aby brýle při nošení netlačily. Ani v tomto případně není použita jediná kapka lepidla. Vše musí být snadno rozložitelné.
Skla se řežou a brousí do požadovaného tvaru na oboustranném válci. Stroj přitom musí být přesný, a to nejen pokud jde o formu, ale i o správný směr. U vybraných slunečních brýlí jsou totiž skla s gradientem – a ten musí směřovat správným směrem. Pak už model čeká finální kontrola, jestli stranice drží danou křivku a zda má rám brýlí požadovaný tvar. Stejnou cestou tady v Marzahn, průmyslové čtvrti Berlína, vyrobí až 200 tisíc kusů brýlí ročně. V místní továrně pracuje asi 120 lidí, přičemž každý zaměstnanec má v portfoliu firmy model brýlí, který nese jeho jméno.
Když procházíme kolem testovací části, kde právě zkoumají, jak materiál reaguje na pot, kůži alergiků nebo na další prostředky, jako je třeba šampon či mýdlo, míjíme i černobílou fotografii ženy s brýlemi ic! berlin na očích. Její pohled není přes skla a rozcuchané vlasy vidět. Největší pozornost poutají velké plné rty, lehce pootevřené, jako by něco říkaly. Fotka byla pořízena před šesti lety, na den přesně. „Její syn byl velkým milovníkem našich brýlí. Plánoval, že se na jejich výrobu přijede podívat,“ vypráví Ulrich historku se smutným koncem. „Bohužel zemřel při motokrosovém závodě. Po smrti syna napsala matka Ralphovi a přijela se na jeho vysněné místo podívat sama.“ V kanceláři ic! berlin se pak náhodou potkala s fotografem Andrém Rivalem – a vznikl tento smutný snímek.
Jen jediná reklama
Protože brýle tvoří velmi tenké ocelové části, z celého plátu vzniká množství odpadu, ic! berlin jej ale posílá zpět svému dodavateli, kde se zbytky roztaví a vyrobí se z nich pláty nové, použitelné k další výrobě. V kancelářích berlínské značky ovšem mají z množství nepovedených obrouček a poničených stranic i působivé skulptury.
Jedna z nich, ve tvaru kostky, je umístěna v pracovně hlavního designéra Harryho Skinnera. Právě pracuje na kolekci pro jaro a léto 2020. Ukazuje mi barvy a struktury, které v ní hodlá použít. Výsledek bude mít v ruce za čtyři měsíce – tedy pokud s vývojáři půjde vše jako po másle.
Mladý Brit se v Berlíně ocitl před pár lety, po absolvování studia designu nábytku. „Pro člověka, který právě vyšel ze školy, dokáže být život v Londýně velmi náročný,“ vysvětluje Harry, proč se rozhodl pro život v hlavním městě Německa. „Před berlínským hotelem Soho House jsem si všiml reklamy na ic! berlin. Jejich design, myšlenka i lokální výroba mě nadchly. Od té doby nemohu uvěřit tomu, že pracuji právě pro ně,“ dodává Harry Skinner. Právě reklama před Soho House Berlin, budovou z dvacátých let, je jedinou reklamní plochou na světě, kterou si výrobce brýlí platí. Ve slavném hotelu se často nechávají ubytovat hollywoodské hvězdy, a tak je prý rozměrný plakát umístěn na tom nejlepším místě.
