Smyslem akce, pořádané Galerií Jaroslava Fragnera a spolkem Architectura, je přitáhnout veřejnost k tématům, jako je revitalizace, zelená architektura nebo voda ve městě, a to formou různých instalací či aktivit, k nimž patří divadelní představení, koncerty, happeningy. Instalace zůstávají na svém místě po dobu festivalu (pokud zdárně přežijí ataky vandalů), ty nejúspěšnější pak i déle. Z minulé akce v Praze, konané přede dvěma lety, tu máme dodnes nápis „Neboj“ nad portálem tunelu, spojujícího Karlín se Žižkovem, půvabně – byť s užitím minimalistických prostředků – vystihující jistou klaustrofobii, kterou prožívá chodec během průchodu (autor Timo). Anebo skvěle sloužící dřevěné schodiště, vtipně prostupující nevlídnou oblastí pod železničními viadukty mezi Husitskou ulicí a novou cyklostezkou, nazvané Žižkovská Highline (M. Kloda – H. Procházková – P. Tůma).
Neoriginální, zato vtipné
Pojďme se však teď podívat na dílka, která se objevila na Žižkově letos. Řada z nich byla konvenční, bez většího nosného nápadu, jiná sice myšlenku měla, ale realizace její potenciál nedovedla využít. To je třeba na snímcích v médiích sice vděčná, ale v praxi nefunkční „běžecká dráha“, umístěná na střechách tří automobilů hned před žižkovskou radnicí v Lipanské ulici (Bufalino Benedetto), byť je poselství této instalace jasně čitelné.
  |
To mnohem zdařilejší je mobilní plastika studentů z ateliéru Seho – Poláček z Fakulty architektury ČVUT, která vznikla na piazzettě při křížení Prokopovy a Jeseniovy ulice. Na zdi mateřské školy tu je umístěna dřevěná konstrukce, z níž vystupuje trojice jakýchsi velkých šuplíků, jimiž protéká voda, jež je svou vahou nakloní a proud přetéká z jednoho do druhého. Je to vtipné, byť ne zcela originální (na podobném principu vznikly různé kašny již mnohem dříve). Tady je ale skvělá práce se dřevem a hlavně s vodou, kterou v parném létě přivítají nejen děti.
Vhodným oživením jsou i dílka, jež se snaží trochu zlidštit parter panelových domů, kterých je bohužel na Žižkově po průlomech do tradiční blokové zástavby na konci osmdesátých let dost. Jsou to bezútěšná území, o něž se nikdo nestará (výjimkou je nedávno dokončená úprava Komenského náměstí od studia MCA). Některé paneláky už byly docela kvalitně rekonstruovány, na parter ale většinou nedošlo.
Jak by to mohlo vypadat, ukazuje třeba „Puzzle Park“ studia NL, což je vlastně skupina dřevěných nádob s různými druhy zeleně, které mohou děti různě posouvat a proměňovat tak celkový tvar díla, asi tak, jako se přemísťují kostky v dětské skládačce.
Na podobném principu je postavena i plastika – herní prvek od studia MÓD architekti při cyklostezce, vedoucí do tunelu pod Vítkovem. Kousek od železniční trati je taková miniželeznice pro děti s dřevěnými vozíky. Končí to trochu morbidně malou šibenicí, která tu prý někde taky kdysi stávala; maně člověka napadne, že je to docela výstižná reflexe toho, co se dnes na českých kolejích odehrává.
Procházka, která stojí za to
Velký potenciál mají samozřejmě i velké prázdné plochy štítových zdí. Za první republiky na nich byly velkoplošné reklamy, za bolševika různé fráze, dnes je opět často pokrývá inzerce a té bohužel chybí vtip a většinou i výtvarná kvalita. Že lze takovou plochu pojednat i jinak, dokazuje obří „Vodopád“ na jednom paneláku, vytvořený minimalistickými prostředky Patrikem Háblem. To je jedna z prací, která pravděpodobně letošní festival bez problémů přežije (pokud si ovšem někdo nevšimne, že by tu mohl být nějaký tuctový bigboard).
„Atletická dráha“ na střechách automobilů od Bufalina Benedetta
Četná další díla pak vznikla v žižkovských parcích – na vrchu sv. Kříže, Židovských pecích nebo Vítkově. To jsou místa, kam kupodivu Pražané – kromě lidí, kteří bydlí v okolí – zase tak moc často nechodí. Přitom mají zajímavou historii a poskytují krásné výhledy na metropoli. Na druhou stranu, tady jednotlivé instalace poněkud zanikají a jsou i více ohroženy vandaly. Lépe jim to přece jen sluší třeba na charakteristických pláccích, jako je Kostnické nebo Havlíčkovo náměstí.
Každopádně stojí procházka po žižkovském Landscape festivalu za to, najdete tu skrytá půvabná místa této rázovité čtvrti a seznámíte se i s místní zelení formou jakési hry, kdy dle plánku a značek hledáte terčíky s informacemi, což je něco ve stylu skautských výprav s šipkami za skrytým pokladem. Výborné především pro vaše děti.
