5. dubna 2018 6:02 Lidovky.cz > Relax > Design

Moderna na Starém Městě. Kterak architekt Novotný postavil pozoruhodnou budovu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Bývalá tiskárna. Pohled na nádvoří velkým oknem z dvorní budovy Štencova domu,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bývalá tiskárna. Pohled na nádvoří velkým oknem z dvorní budovy Štencova domu,... | foto: Zdeněk Lukeš

Je tomu právě 110 let, co se mladý architekt Otakar Novotný (1880–1959) vrátil ze studijní cesty do Nizozemska. Země jej okouzlila stavbami z režného zdiva, které tam mělo (podobně jako v severním Německu, Británii nebo Skandinávii) dlouhou tradici. Krátce po svém návratu dostal příležitost postavit v tomto stylu pozoruhodnou budovu také v centru Prahy.

K zajímavé zakázce pomohl Novotnému také fakt, že byl žákem slovutného Jana Kotěry na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Když se totiž Kotěrův vrstevník a přítel – významný nakladatel Jan Štenc (1871–1947) – rozhlížel po architektovi, který by mu pomohl zastavět pozemek v Salvátorské uličce na pomezí Starého Města a Josefova (tedy v oblasti pražské asanace), zalíbil se mu Novotného návrh na budovu s fasádami z neomítaných cihel, která působila v kontextu okolní zástavby velmi nezvykle. A která byla zároveň v Praze něčím nevídaným.

Nové domy v této oblasti měly totiž vesměs průčelí opatřena vápennými omítkami, které pokrývaly četné štukové dekorace ve stylu historismu nebo secese, případně jejich kombinace. Stačí jen porovnat Štencův dům s jeho o dva roky starším sousedem – budovou U Anděla, jež byla součástí komplexu Městské pojišťovny od Osvalda Polívky.

Dům jako gesamtkunstwerk

Domy nakonec postavil Otakar Novotný pro nakladatele Jana Štence dva (č. 8 a 10), další objekt – tiskárnu – umístil na dvůr do zadního traktu. Zatímco průčelí do Salvátorské je z červených lícovek a parter z glazovaných cihel bílé barvy v kombinaci s drobnou mozaikou, dvorní fasády a objekt tiskárny jsou provedeny z vápenocementových šedých cihel.

Jakkoli něco takového slovo šedý může asociovat, nejde ovšem v žádném případě o nudnou architekturu. Při bližším pohledu jsou patrné různé cihelné vazby a průčelí člení čtvercová i takzvaná francouzská okna s působivými železnými zábradlími, jež zdobí jednoduchý geometrický dekor. Výrazným prvkem na starší z obou budov je i balkon nesený krakorci.

Oba uliční domy pak vrcholí rozměrným čtvrtválcovým skleněným oknem fotografického ateliéru. To je motiv, který si autor vypůjčil z ikonické vídeňské stavby té doby – domu Portois & Fix od modernisty Maxe Fabianiho.

Chválou na podobu budovy ostatně nešetří ani sám její investor Jan Štenc: „Závod nalézající se nyní v samém centru Prahy representovati se bude u nás jak zařízením, pohodlím, tak i moderním duchem jako jediným svého druhu. V místnostech značně rozšířených a opatřených nejmodernějšími technickými pomůckami bude moci vyhovovati nejvyšším požadavkům dnes kladeným.“

Celek a detaily Štencova domu: vstup do tiskárny
Je tomu právě 110 let, co se mladý architekt Otakar Novotný (1880–1959) vrátil ze studijní cesty do Nizozemska. Země jej okouzlila stavbami z režného zdiva, které tam mělo (podobně jako v severním Německu, Británii nebo Skandinávii) dlouhou tradici. Krátce po svém návratu dostal příležitost postavit v tomto stylu pozoruhodnou budovu také v centru Prahy.

S velkou péčí je navržen také interiér. Vestibul má světlý cihelný obklad, další prostory pak černobílou keramickou dlažbu ve stylu Wiener Werkstätte. Tomu odpovídají i jednoduchá svítidla, dveřní křídla, kovová zábradlí schodiště nebo teras či zabudovaný nábytek, jenž se dodnes dochoval v pracovně Jana Štence.

Komorní nádvoří mezi domy a dvorní stavbou je rovněž z šedých cihel s různými vazbami, nechybí ani malá kašna. Také interiér tiskárny je řešen v obdobném asketickém stylu. Jeho nejvýraznějším prvkem je vestavěné polopatro, na něž se vystupuje točitým kovovým schodištěm. Dá se tedy hovořit o gesamtkunstwerku – vše je od nejmenších detailů až po celek navrženo v jednotném stylu, který dnes označujeme jako moderna, abychom jej odlišili od zdobné secese.

Mánes u Štence

Otakar Novotný mezi roky 1908–1914 v tomto stylu navrhl i další stavby. Patří k nim sokolovny a rodinné domy v Holicích a Rakovníku, rodném Benešově a v Praze pod Vyšehradem. Poté sice modernu opustil, aby si vyzkoušel architektonický kubismus a po válce styl art deco i moderní klasicismus, nakonec se k ní ale pokorně vrátil (Čerychova vila v České Skalici, Státní vystěhovalecká stanice v Praze-Vysočanech, Sehnoutkův dům v Černožicích nad Labem nebo vila s ateliérem Václava Špály na pražské Ořechovce ve Střešovicích).

A jaké byly další osudy Štencova domu? Před první světovou válkou i po ní se zde tiskly skvělé knížky, vznikl cenný archiv fotografií architektury a scházeli se tu významní umělci. Zejména z okruhu spolku Mánes, jehož byl mimochodem Novotný předsedou – a jemuž pak navrhl na vltavském nábřeží moderní budovu ve funkcionalistickém stylu (tentokrát nikoli s režným průčelím).

Celek a detaily Štencova domu: nádvoří

Jan Štenc zemřel v roce 1947, a nedožil se tak už zestátnění svého podniku. Funkce domu však naštěstí zůstala i nadále zachována a tiskaři se chovali k původnímu zařízení velmi ohleduplně. Autor tohoto textu si dobře pamatuje, s jakou úctou mu kdysi ukazovali Štencovu pracovnu.

Po roce 1989 se areál vrátil restituentům, kteří pro něj hledali vhodnou náplň. Jednou z úvah bylo i zřízení speciální školy pro restaurování architektury. Dnes působí v prostoru bývalé tiskárny společnost Opero, která jej s citem opravila a zařídila jako své coworkingové a společenské centrum. Pořádají se v něm mimo jiné i přednášky na téma architektura a design.

ZDENĚK LUKEŠ, historik architektury
  • 0Diskuse




Provident Financial s.r.o.
Specialista péče o zákazníky v terénu

Provident Financial s.r.o.
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj