Mladá talentovaná návrhářka se soustředí na tvorbu dámských šatů, které jsou ručně vyráběny z materiálů jako je bavlna či hedvábí. Společným rysem je podšití lemu vintage červenou stužkou, kterou si návrhářka přivezla z JAR, kde se rovněž zrodil nápad na vlastní tvorbu.
Lidovky.cz: Jste žena, která dělá dvě věci najednou - pracujete ve firmě, která vyvíjí umělou inteligenci a navrhujete šaty. Jak to jde dohromady?
Jako kreativního člověka mě tato kombinace velmi nabíjí. V GoodAI naší snahou je vyvinout umělou inteligenci (AI) na úrovni člověka, což je neuvěřitelně fascinující a ambiciózní cíl, u takové práce ale je podstatné obrnit se trpělivostí, protože výsledky se nedostaví hned. Moje návrhářská tvorba je pro mě způsobem, jak toto vyvážit, mít možnost se výsledkem kochat hned, doslova si na něj sáhnout. Zároveň mě umělá inteligence hodně inspiruje: myslím si, že v budoucnu díky této technologii bude každý z nás mít mnohem větší možnosti realizovat vlastní kreativní nápady. Módu budoucnosti si představuji spíš jako vesmírné baroko, plné odvážných nádherných tvarů a rozmanitých barev, než všechny oblečené do stejných šedých overalů.
  |
Lidovky.cz: Od roku 2015 působíte jako výkonná ředitelka firmy GoodAI. Co je vaší naplní práce?
Mam rozmanitou roli: starám se o chod firmy, vztahy s partnery, věnuji se výzkumné práci převážně v oblasti společenských dopadů umělé inteligence. Například, jak předcházet společenským rizikům, která plynou ze světového “závodu” ve vývoji AI. Spolu s naším týmem jsem na toto téma uspořádala jedno z kol naší celosvětové soutěže General AI Challenge, kdy účastníci měli identifikovat různá rizika a navrhnout mitigační strategie. Věnuji se organizování interních seminářů s mezinárodními odborníky a větších akcí pro veřejnost, například loni jsem vedla organizační tým světové konference o obecné AI, Human-Level AI 2018. Jedno z aktuálních témat, kterému se věnuji, je optimální základní “výukové prostředí” pro naše algoritmy. Snažíme se pochopit a inspirovat se kulturním prostředím před zhruba 50 000 lety: dalo by se říci, že tehdejší člověk žil v určitých ohledech v méně komplexním prostředí, nicméně stále používáme stejný mozek a stačí nám na úlohy, které tehdy neexistovali. Jde nám o identifikaci klíčových schopností a úloh, které se musí naše AI naučit zvládat jako první, a díky tomu jejich další učení a adaptace bude jen akcelerovat.
Lidovky.cz: V čem se podle vás liší současná umělá inteligence od té, která teprve přijde a na jejímž rozvoji pracujete?
V současné dobe existuje hodně druhů tak zvané “narrow AI”, úzce zaměřené aplikované umělé inteligence, která je optimalizována pro řešení nějaké konkrétní úlohy, například hraní her, rozpoznávání obrazu, automatické generování textu. Takova AI je schopna učení a adaptace jen do velmi omezené míry. Pokud chcete, aby začala zvládat nějakou novou úlohu (například, AI rozpoznává obrázky koček a psů, a vy chcete, aby uměla i koně), musíte ji natrénovat odznovu na velkém množství příkladů s využitím velkého výpočetního výkonu. Lidský mozek je v učení a adaptaci mnohem efektivnější: využíváme různých zkratek, heuristik, které nám pomáhají nabalovat znalosti a efektivně je využívat pro lepší učení a pro řešení nových, neznámých problémů. V našem týmu se snažíme vytvořit tak zvanou obecnou AI, která se právě v tomto podobá více lidskému mozku. Takovou AI bychom pak mohli využít jako nástroj na vylepšení lidské inteligence, zefektivnit pomocí ní vědu a výzkum napříč obory.
Lidovky.cz: Jak se žena dostane od umělé inteligenci k navrhování šatů?
Od malička mě lákala věda, zvědavost hledat odpovědi na fundamentální otázky o tomto vesmíru. Zároveň jsem vyrůstala v umělecké rodině (respektivě v kombinaci vědy a umění, například maminka je lékařka a zároveň se věnuje olejomalbě), což mě určitě ovlivnilo. Sen založit vlastní módní značku čekal na svou příležitost, a ta nastala, když jsem poprvé jela do Jihoafrické republiky jako digitální nomád, a objevila jsem látky, se kterými pracuji dodnes.
Lidovky.cz: Chyběla vám v práci, která je zároveň vaším koníčkem, určitá dávka kreativity?
Naštěstí práce v oboru AI je hodně kreativní, například jedna z věcí, které se věnuji, je mapování hypotetických scénářů, jak AI ovlivní svět, a u toho si občas připadám jako při psaní vědeckofantastického románu. Asi jsem ale hledala větší spojení s mou druhou vášní, módou, a s fyzickým světem, kdy se na výsledek své práce můžete dívat, sáhnout a dokonce si ho i obléci.
Lidovky.cz: I s navrhováním šatů slavíte úspěch. Kam se chcete jednou ve své tvorbě posouvat a vyvíjet?
Chtěla bych, aby moje tvorba se stala známá ve světě, ale rozhodně z ní nechci udělat další „fast fashion” značku. Zakládám si na špičkové kvalitě s ručně šitými detaily a etické výrobě, což určuje spíše komornější značku. Velice mě láká spolupráce s jinými umělci, kdy společně můžete tvořit kompletní obraz: šaty, svrchní oblečení, boty, doplňky, šperky. Určitě bych chtěla realizovat co nejvíc takových projektů.
Lidovky.cz: Plánujete otevřít svůj vlastní showroom?
Určitě ano, právě rekonstruujeme naše nové celofiremní sídlo, kde budu mít vlastní pracovní prostor který spojí obě mé činnosti. Jedná se o pozdně barokní oranžerii se zahradou v klidné a zelené části Prahy 6, která byla časem upravena na obytné prostory a kterou teď přetváříme na útulné a inspirativní kanceláře.
Lidovky.cz: Z čeho šaty šijete? A proč jste si vybrala zrovna tento materiál?
Pracuji s přírodním hedvábím a bavlnou druhu Tana Lawn, což je nejpříjemnější a nejvzdušnější druh bavlny, který znám. Pochází od anglického výrobce s mnohaletou tradicí barvení a vzorování látek, ale poprvé jsem tyto látky objevila během jednoho ze svých pobytů v Jihoafrické Republice.
Lidovky.cz: A proč mají všechny dlouhé rukávy?
Hlavní důvod je ten, že dlouhý rukáv mám prostě moc ráda:) Je praktický jak v chladnějším počasí, tak i v létě, ať už v překlimatizovaných kancelářích nebo jako ochrana proti ostrému slunci. Zaměřila jsem se na střih košilových šatů, který je inspirován pánskou košilí, k čemuž patří delší rukáv a lehce “oversized” vzhled. Díky tomuto ležérnímu střihu se šaty dobře pojí jak s teniskami nebo combat boots, tak i s elegantními lodičkami nebo kozačkami, a také s různými pásky.
Lidovky.cz: Narodila jste se v Moskvě, kde jste strávila dětství?
Také v Moskvě.
Lidovky.cz: A jak jste se ocitla v Česku?
Přijela jsem studovat svou první vysokou školu, výtvarné umění a češtinu, a život zařídil že již zde žiji 15 let.
Lidovky.cz: Co děláte nejraději ve volném čase, pokud vám nějaký zbývá?
Nevynechávám sport, a také mám velmi ráda offroadování. Snažím se také pravidelně udělat si čas sama pro sebe, o samotě, který nejraději trávím s knihou v ruce nebo přemýšlením v klidu.
Lidovky.cz: Když vypráví o svých začátcích s navrhováním šatů, nikdy nezapomenete zmínit medojeda … čím je vám tak blízký?
Medojed byl důvod, proč jsem vůbec poprvé jela do Jihoafrické Republiky, kde jsem objevila své oblíbené látky, takže za mou módní značku opravdu může on. S naším AI týmem jsme viděli dokument o medojedovi a fascinovala nás jeho inteligence, neuvěřitelná houževnatost a odvaha. Když má nějaký cíl, tak nic ho nezastaví, a vymyslí, jak na to, i když předtím podobný problém nikdy neřešil. Což je pro nás inspirace, když se snažíme o vývoj umělé inteligence na úrovni člověka - něčeho, co se považuje za skoro nemožné. Zároveň, medojed samotný je dobrým příkladem univerzální inteligence které chceme docílit u našich algoritmů: má skvělou schopnost analogie a rychlé adaptace na nová prostředí. Jeden konkrétní ikonický medojed, Stoffel, kterého jsem měla tu čest potkat osobně, se naučil utéct z různých druhů sofistikovaných výběhů, přitom rozhodně nebyl připraven na nic takového evolucí, jeho mozek se dokáže efektivně adaptovat v průběhu života.
Lidovky.cz: Co nosíte nejraději vy?
Velmi ráda kontrastuji ženské romantické prvky oblečení s něčím rock’n’rollovým, nebo pánským. Ráda nosím vlastní šaty v kombinaci s combat boots, a samozřejmě nosím je i z důvodu, abych přesně věděla, jak se moje modely chovají na těle a co mohu například změnit nebo vylepšit. Mám ráda extravagantní prvky, jako výrazná ramena nebo rukávy, velké sukně, ale střídám to a častokrát volím jednoduchost. Pak přichází na řadu monochromní šaty anebo bílé pánské košile v kombinaci s černými džíny a rudou rtěnkou.
Lidovky.cz: Když fotíte své šaty, nemáte modelky, oblečete si je rovnou sama. Proč jste se tak rozhodla?
Jelikož jsem poměrně na začátku své módní cesty, přišlo mi to nejvíce autentické. Chtěla jsem se cítit součástí dialogu s ženami, které zaujmou mé šaty a které chci svou tvorbou oslovit, a zároveň své šaty skutečně velmi ráda nosím, tak jsem ten pocit chtěla zachytit na fotografiích a inspirovat tím ostatní. Tvořit jsem začala pro ženy se kterými mám něco společné: potřebujeme šaty, které nám nic nediktují, ale zároveň podtrhnou náš osobitý styl a „zapadnou” do šatníku, jsou funkční a od rána do večera vypadají na místě, zatímco se točíme v koloběhu různých projektů, práce, jednání, přednášek nebo i společenských událostí. Na posledních fotografiích ale už nejsem sama: do focení kampaně mé nové kolekce tentokrát přijaly pozvání tři výjimečné ženy, Veronika Poláková, podnikatelka v oblasti marketingu a event managementu, Lucie Srbová, blogerka a redaktorka časopisu Cosmopolitan, a Gabriela Ruphuy Chan, vědkyně v oblasti biomateriálů a farmaceutického inženýrství na VŠCHT. Společně s nimi jsem touto kampaní chtěla oslavit snahu jít za svými sny a inspirovat k tomu ostatní.
