Před týdnem jsme si na tomto místě připomněli nedávno zesnulého českého architekta Pavla Kupku. Dnes budeme ve smutném vzpomínání na osobnosti, které nás během letošního roku opustily, ještě pokračovat. Patřili k nim architekt, teoretik a pedagog Tomáš Valena, dále mimořádně nadaná brněnská projektantka Růžena Žertová a samozřejmě i světoznámý teoretik postmodernismu Charles Jencks.
  |
Tomáše Valenu (* 1950) a jeho dílo jsme si na stránkách Orientace naposledy připomněli 28. dubna loňského roku v souvislosti s komorní výstavou na Pražském hradě, která připomněla první velký výstavní projekt z éry prezidentování Václava Havla Josip Plečnik – Architektura pro novou demokracii, jenž se uskutečnil na různých místech celého hradního areálu roku 1996.
Velké osobnosti
Valena se na velké plečnikovské akci tehdy podílel nejen jako jeden z kurátorů, ale také coby její hlavní architekt. Pamětníci si dodnes mohou vzpomenout třeba na expozici sakrálních předmětů, zavěšených ve skleněných válcích v podmanivém prostoru románské síně Starého královského paláce, nebo na Valenou navržené sloupky s mapkami a komentářem k jednotlivým zastavením na trase, jež vedla nádvořími a zahradami Pražského hradu, upravovanými slovinským architektem v Masarykově éře. Valenovi však vděčíme i třeba za kopii Plečnikova stožáru ze slovinské Lublaně, který dodnes stojí na Opyši a původně byl jedním z poutačů výstavy.
Pod Stalinovým dohledem. Jak by se mělo nakládat s komunistickými pomníky? |
Valena se narodil v Praze českému otci a slovinské matce. Jeho otec, člen katolického disentu, však během stalinské éry po politickém procesu skončil ve vězení, kde posléze zemřel. Mladý Tomáš tak raději v šedesátých letech odešel do západního Německa, kde vystudoval architekturu, a časem se z něj stal renomovaný odborník na středoevropský urbanismus. Věnoval se zejména topografii velkoměst, o čemž napsal řadu studií a připravil několik výstav. Dalším Valenovým zájmem byl právě Plečnik. Zejména se snažil porozumět a vysvětlit jeho tvorbu prostranství, tedy zahrad a nádvoří.
Plečnik, Valena a Jencks. Pohled na vstupní část výstavy Josip Plečnik – Architektura pro novou demokracii
Spolupráce s Tomášem Valenou byla vždy velkým zážitkem a autor těchto řádek se jen těžko smiřuje s tím, že nás tento nadaný architekt a teoretik po krátké těžké nemoci v únoru navždy opustil.
Další velkou ztrátou je nedávný odchod architekty Růženy Žertové (* 1932). Kdyby nenavrhla nic jiného než dnes už kultovní obchodní dům v Pardubicích, zapsala by se zlatým písmem do knihy velkých osobností naší architektonické scény. Ostravská rodačka studovala architekturu na brněnské technice u Bedřicha Rozehnala a poté ještě krátce scénografii u Františka Tröstera na pražské DAMU. Věnovala se designu, například návrhům šperků nebo svítidel, projektovala také rodinné domy včetně vlastního.
Proti panelákové šedi
Zejména v sedmdesátých letech také navrhovala moderní obchodní domy především pro síť Prior. Je podepsaná pod stavbami v Košicích, Michaľovcích, Ústí nad Labem a v Pardubicích. Ten poslední vyrostl nedaleko městského centra v letech 1971–1974.
Pro nás, mladé studenty architektury, pardubický Prior tehdy působil jako zjevení. Budova měla jasně červenou fasádu, která v dobové panelákové šedi výrazně vynikala. Nezvyklý byl i „kosmický“ tvar oken. Dům předběhl vývoj architektury o několik let: dnes bychom jej totiž bez váhání zařadili k postmodernismu, ten se však u nás objevil až později.
Navzdory velkému talentu a péči o stavby od celku až po detail zůstávala Růžena Žertová vždy stranou zájmu. Teprve v posledních letech se dočkala vlastní monografie a byly jí věnovány odborné stati. Její nejslavnější dílo však nedopadlo dobře. V sousedství Prioru (dnes Tesco) v Pardubicích vyrostla nevzhledná předimenzovaná krabice nového nákupního centra, která původní budovu těžce poškodila.
Postmoderní teorie
Závěrečnou krátkou vzpomínku pak věnujme významnému americkému teoretikovi architektury a landscape architektovi Charlesi Alexanderu Jencksovi (* 1939), který nás opustil 13. října.
Jencks byl především skvělým komentátorem vývoje světové architektury od šedesátých let minulého do počátku tohoto století. Věnoval se především revoluci na světové scéně a nástupu nového stylu – postmodernismu.
Jeho knížka Jazyk postmoderní architektury z roku 1977 se dočkala řady vydání a pro jednu generaci československých projektantů byla doslova biblí. Méně už je známo, že se tento někdejší absolvent amerických a britských škol věnoval rovněž navrhování působivých kontemplačních zahrad ve Skotsku.
