Je čas na oběd a mám hlad. Psát v tomhle stavu o Aromi bude dost utrpení – zvlášť když mi znovu a znovu tane na mysl jedno konkrétní jídlo.
Jsem nenapravitelná milovnice těstovin, která by v naprosté většině případů dala přednost špagetám před téměř čímkoli jiným, a nejvíc mě nadchne, když se dozvím, že některá restaurace dělá těstoviny vlastní. Právě teď jsem nadšená domácími ravioli, jaké dělají v Aromi.
Za prvé: jsou nádherné. Talíř s jasně žlutými, dokonale kulatými ravioli jako by byl pokrytý maličkými slunci. Těstoviny byly zvenku tuhé, plněné lilkem a sýrem burrata, což je druh mozzarelly, do níž se přidává smetana pro luxusní měkkost. Navrch trocha rozpuštěného másla, čerstvé bazalky a několik plátků syrových rajčat zbavených slupky.
Tahle sofistikovaně jednoduchá pochoutka stojí 345 korun, což je celkem vysoká cena za ne zase tak velkou porci těstovin. Přesto bych na ni zašla kdykoli znovu – nejlépe hned, kdybych nemusela psát tenhle článek a potom jít do jiné restaurace, o níž budu psát příště...
Rovnou z Itálie
Vrací se sem hodně lidí. Jeden můj známý na Aromi nedá dopustit a na obchodní obědy a večeře už chodí jedině sem. A podobně se to asi má i s dalšími lidmi, protože je tu plno každý den. Když šéfkuchař a majitel v jedné osobě Riccardo Lucque před čtyřmi lety restauraci na Vinohradech otevíral, nemohl doufat ve větší popularitu.
Pan Lucque pochází z italského kraje Marche, odkud vozí také mnohé z ingrediencí do své kuchyně. Některé z nich si můžete i koupit, kousek od Aromi totiž na stejné ulici otevřel i obchod s italskými lahůdkami Aromi La Bottega. Prodává tu mnoho druhů prosciutta, salámů, sýrů, olivového oleje, vína a čerstvých těstovin. Téměř všechno vám dají ochutnat a dělají tu i domácí sendviče na toskánském chlebu.
V obchůdku se dostanou i stejné čerstvé ryby, jaké se podávají v restauraci. Jsou skvělé a právě ony jsou jistě jedním z hlavních důvodů, proč si Aromi získalo tak ohromnou popularitu na pražské restaurační scéně. Každý den vám číšník přiveze ukázat vozík plný těch nejlahodnějších rybích pochoutek: obvykle nechybí mořský vlk, pražma, kamenáč či živí humři. Většina ryb se hodí pro dvě osoby a více. Personál restaurace vám navrhne postup přípravy, rádi ale udělají rybu i podle vašeho přání.
Jednou jsme si tady ve třech dali k večeři smuhu královskou neboli ombrinu pečenou v mořské soli (1870 Kč). Číšník rybu u našeho stolu očistil od tlusté vrstvy soli, odstranil kůži, vykostil ji a bílé maso, z nějž se ještě kouřilo, rozdělil na tři talíře.
Příprava jídla před očima hostů je v Praze naprostá rarita – možná proto, že od obsluhy vyžaduje víc času a dovedností a nedovolí kuchyni žádné podvody, co se týče přísad. Pro stolovníky je to ale milé malé představení, díky němuž se v Aromi cítíte skoro jako doma.
Samotná ryba byla šťavnatá a trochu se lepila na zuby, což je znamení, že byla upečena správně (doporučuji jíst ji bez olivového oleje, který nám číšník nabízel, protože její chuť je dostatečně výrazná sama o sobě). Škoda že téměř všechny přílohy, které jsme si objednali – bramborovo-květákové pyré (65 Kč), dušené artyčoky (95 Kč) a čočka s pestem (65 Kč), dorazily na stůl vlažné.
Krabí mišmaš
Kuchyni by se daly vytknout i další věci. Salát z červené řepy se zrajícím sýrem (215 Kč) mohl být kyselejší a dýňové rizoto s klobásou a balzamikovým octem (275 Kč jako předkrm, 335 Kč jako hlavní chod) bylo zase trochu moc sladké. Že mi vyloženě nechutnalo, ale můžu říct jen o jediném jídle: o krabím salátu (365 Kč). Podávají ho ve sklenici na martini (asi kvůli želatinovým kostkám s příchutí bílého martini, které byly součástí salátu), což téměř znemožňuje jeho konzumaci, aniž by vám polovina obsahu popadala na stůl.
Ano, bylo tam čerstvé krabí maso v majonéze, ale zkombinovat ho s kousky oliv, lístky několika druhů zeleného salátu a oněmi želatinovými kostkami nebylo zrovna šťastné rozhodnutí. Moje rada proto zní: v Aromi se držte těch nejjednodušších pokrmů, a nebudete litovat.
Pokud ovšem nebudete mít smůlu na číšníka. Obecně se dá říct, že obsluha je tu dobrá, i když občas trochu příkrá (stejně ale dávám přednost strohé obsluze před číšníkem nebo servírkou, kteří celý večer brousí kolem stolu a nedají vám chvíli pokoj). Nedávno mi ale jeden starý známý mailem popisoval svůj velmi nepříjemný zážitek z večeře v Aromi a i já sama jsem tam byla obětí poněkud laxního přístupu k hostům. Ke konci neformálního, ale drahého jídla nám číšník sebral ze stolu talířky s nedojedenými dezerty a šálky s nedopitou kávou v jasné snaze nám naznačit, že je čas jít.
Na druhou stranu mě ale velice potěšilo, když se u našeho stolu (stejně jako u ostatních) o chvíli dříve zastavil sám pan Lucque, aby se poptal, jak nám chutnalo. A přesně díky tomu budou židle v Aromi i nadále obsazené – i přes občasné výpadky v kvalitě kuchyně a obsluhy a poněkud přemrštěné ceny.
Od února navíc Aromi každý měsíc pořádá čtyřhodinové kurzy vaření, každý zaměřený na jiný druh jídla (například mořský vlk, chřest, těstoviny). A zasvěcení si brousí zuby na nový podnik, který chce Riccardo Lucque otevřít už v dubnu v Platnéřské ulici na Starém Městě. Bude se jmenovat La Finestra a má se zaměřovat především na pokrmy z masa, které bude Lucque dovážet přímo z Itálie.
Jestli se tam bude vařit tak dobře jako v Aromi, tak bude mít i nová restaurace obrovský úspěch, a i bez mého požehnání. Přesto mu budu držet palce.
Jsem nenapravitelná milovnice těstovin, která by v naprosté většině případů dala přednost špagetám před téměř čímkoli jiným, a nejvíc mě nadchne, když se dozvím, že některá restaurace dělá těstoviny vlastní. Právě teď jsem nadšená domácími ravioli, jaké dělají v Aromi.
Za prvé: jsou nádherné. Talíř s jasně žlutými, dokonale kulatými ravioli jako by byl pokrytý maličkými slunci. Těstoviny byly zvenku tuhé, plněné lilkem a sýrem burrata, což je druh mozzarelly, do níž se přidává smetana pro luxusní měkkost. Navrch trocha rozpuštěného másla, čerstvé bazalky a několik plátků syrových rajčat zbavených slupky.
Tahle sofistikovaně jednoduchá pochoutka stojí 345 korun, což je celkem vysoká cena za ne zase tak velkou porci těstovin. Přesto bych na ni zašla kdykoli znovu – nejlépe hned, kdybych nemusela psát tenhle článek a potom jít do jiné restaurace, o níž budu psát příště...
Rovnou z Itálie
Vrací se sem hodně lidí. Jeden můj známý na Aromi nedá dopustit a na obchodní obědy a večeře už chodí jedině sem. A podobně se to asi má i s dalšími lidmi, protože je tu plno každý den. Když šéfkuchař a majitel v jedné osobě Riccardo Lucque před čtyřmi lety restauraci na Vinohradech otevíral, nemohl doufat ve větší popularitu.
Pan Lucque pochází z italského kraje Marche, odkud vozí také mnohé z ingrediencí do své kuchyně. Některé z nich si můžete i koupit, kousek od Aromi totiž na stejné ulici otevřel i obchod s italskými lahůdkami Aromi La Bottega. Prodává tu mnoho druhů prosciutta, salámů, sýrů, olivového oleje, vína a čerstvých těstovin. Téměř všechno vám dají ochutnat a dělají tu i domácí sendviče na toskánském chlebu.
V obchůdku se dostanou i stejné čerstvé ryby, jaké se podávají v restauraci. Jsou skvělé a právě ony jsou jistě jedním z hlavních důvodů, proč si Aromi získalo tak ohromnou popularitu na pražské restaurační scéně. Každý den vám číšník přiveze ukázat vozík plný těch nejlahodnějších rybích pochoutek: obvykle nechybí mořský vlk, pražma, kamenáč či živí humři. Většina ryb se hodí pro dvě osoby a více. Personál restaurace vám navrhne postup přípravy, rádi ale udělají rybu i podle vašeho přání.
Jednou jsme si tady ve třech dali k večeři smuhu královskou neboli ombrinu pečenou v mořské soli (1870 Kč). Číšník rybu u našeho stolu očistil od tlusté vrstvy soli, odstranil kůži, vykostil ji a bílé maso, z nějž se ještě kouřilo, rozdělil na tři talíře.
Příprava jídla před očima hostů je v Praze naprostá rarita – možná proto, že od obsluhy vyžaduje víc času a dovedností a nedovolí kuchyni žádné podvody, co se týče přísad. Pro stolovníky je to ale milé malé představení, díky němuž se v Aromi cítíte skoro jako doma.
Samotná ryba byla šťavnatá a trochu se lepila na zuby, což je znamení, že byla upečena správně (doporučuji jíst ji bez olivového oleje, který nám číšník nabízel, protože její chuť je dostatečně výrazná sama o sobě). Škoda že téměř všechny přílohy, které jsme si objednali – bramborovo-květákové pyré (65 Kč), dušené artyčoky (95 Kč) a čočka s pestem (65 Kč), dorazily na stůl vlažné.
Krabí mišmaš
Kuchyni by se daly vytknout i další věci. Salát z červené řepy se zrajícím sýrem (215 Kč) mohl být kyselejší a dýňové rizoto s klobásou a balzamikovým octem (275 Kč jako předkrm, 335 Kč jako hlavní chod) bylo zase trochu moc sladké. Že mi vyloženě nechutnalo, ale můžu říct jen o jediném jídle: o krabím salátu (365 Kč). Podávají ho ve sklenici na martini (asi kvůli želatinovým kostkám s příchutí bílého martini, které byly součástí salátu), což téměř znemožňuje jeho konzumaci, aniž by vám polovina obsahu popadala na stůl.
Ano, bylo tam čerstvé krabí maso v majonéze, ale zkombinovat ho s kousky oliv, lístky několika druhů zeleného salátu a oněmi želatinovými kostkami nebylo zrovna šťastné rozhodnutí. Moje rada proto zní: v Aromi se držte těch nejjednodušších pokrmů, a nebudete litovat.
AromiMánesova 78, Praha 2 Laura Baranik |
Pokud ovšem nebudete mít smůlu na číšníka. Obecně se dá říct, že obsluha je tu dobrá, i když občas trochu příkrá (stejně ale dávám přednost strohé obsluze před číšníkem nebo servírkou, kteří celý večer brousí kolem stolu a nedají vám chvíli pokoj). Nedávno mi ale jeden starý známý mailem popisoval svůj velmi nepříjemný zážitek z večeře v Aromi a i já sama jsem tam byla obětí poněkud laxního přístupu k hostům. Ke konci neformálního, ale drahého jídla nám číšník sebral ze stolu talířky s nedojedenými dezerty a šálky s nedopitou kávou v jasné snaze nám naznačit, že je čas jít.
Na druhou stranu mě ale velice potěšilo, když se u našeho stolu (stejně jako u ostatních) o chvíli dříve zastavil sám pan Lucque, aby se poptal, jak nám chutnalo. A přesně díky tomu budou židle v Aromi i nadále obsazené – i přes občasné výpadky v kvalitě kuchyně a obsluhy a poněkud přemrštěné ceny.
Od února navíc Aromi každý měsíc pořádá čtyřhodinové kurzy vaření, každý zaměřený na jiný druh jídla (například mořský vlk, chřest, těstoviny). A zasvěcení si brousí zuby na nový podnik, který chce Riccardo Lucque otevřít už v dubnu v Platnéřské ulici na Starém Městě. Bude se jmenovat La Finestra a má se zaměřovat především na pokrmy z masa, které bude Lucque dovážet přímo z Itálie.
Jestli se tam bude vařit tak dobře jako v Aromi, tak bude mít i nová restaurace obrovský úspěch, a i bez mého požehnání. Přesto mu budu držet palce.
Laura hodnotí Aromicelkový dojem - tři lžičky |
