Lidovky.cz: Vařil jste s týmem kuchařů, hádali jste se o to, který recept si v kuchařce zaslouží být?
Ten tým byl při vzniku kuchařky zásadní. Ale nehádali jsme se. Měl jsem jasnou představu, jak má kniha vypadat a co tam má být. A pak už jsme jen dolaďovali. Tuhle ideu jsem nosil v hlavě půl roku. Takže jsem přesně věděl, kam směřujeme.
Lidovky.cz: V kuchařce jsou i postupy pro leváky. Jak vás to napadlo?
Je to dané tím, že mi denně projdou kurzy lidé, kteří se stále ptají na nové a nové věci, i na takové, které bych běžně přehlédl. Myslím si, že je potřeba, aby tohle v dobrých kuchařkách bylo. A myslelo se na všechny. Na leváky se prostě někdy kašle. Dnes už mi to přijde přirozené, protože v kurzech to normálně vysvětlujeme. Hrozně věcí se změnilo. Množství kuchařek ve světě i u nás pořád roste. Ale kupují se prostě jen tři druhy kuchařek. Ty krásné, podle kterých většinou nejde vařit, ale jsou prostě krásné. Jde o to snění. Pak je druhá kategorie kuchařek. Podle těch se dá vařit. No a pak jsou kuchařky krásné, které mají tu výhodu, že se podle nich dá navíc vařit. A tam já knihy směřuju, snad se to daří. Kuchařky mají obecně jeden velký problém. Do půlky se v nich vaří a pak je to intuice. Ale jak má dvacetiletá slečna vědět, co znamená blanšírovat? Kuchařky, podle kterých se lidé učí vařit? To u nás skoro nenajdete. Proto jsem se rozhodl, dělat to takhle.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: Seženete v Česku na všechna jídla ingredience i mimo velká města?
Člověk z malých měst či vesnice? To je tady v Česku těžké. Kvalitních surovin se tam asi nedočkáme, s tím je ale historický problém. Ale ta jídla, která v kuchařce jsou? Nejsou to jídla pro snoby. Jsou to evropské klasiky. Jsou to symboly složitosti v jednoduchosti. Všechny suroviny jsou koupené v Česku. Takže by je lidé měli ve větších městech sehnat.
Lidovky.cz: Kuchařka se prodává chvíli a už má velký úspěch. Prodává se lépe než ty ostatní?
Nám se podařilo překročit Rubikon, lidé nám věří a já jsem za to strašně rád. Tahle kniha je jiná. Je tam všechno. Kdy vyndat máslo z lednice a jak dlouho ho nechat při pokojové teplotě, aby nebylo studené. Jdeme prostě krok za krokem. Měl jsem problémy, chtěl jsem, aby každému receptu rozumělo – když to přeženu – i malé dítě.
Lidovky.cz: Když vydáváte novou kuchařku, jste nervózní z toho jestli bude úspěšná?
Týden po vydání kuchařky skoro nespím. Tady se asi projevuje moje ego. Nejde mi o peníze, ale spíš trnu. Právě kvůli tomu, aby to lidem, co si knihu koupili, vyšlo. Aby se jim recept povedl. Takže vždycky čekám a sleduju sociální sítě, a čekám na odezvy. A ve chvíli, kdy je mám, a jsou kladné, tak jsem nadšený, a teprve jsem s knihou spokojený.
Lidovky.cz: Nefrčí tady pořád spíše knedlíky?
Knedlíky frčely a frčet budou. Spíš jsem se bál toho, že je tam spousta cizích názvů pro lidi, kteří velkou gastronomii třeba nejedí. Chtěl jsem zdůraznit, že to jsou úplně normální jídla, která jedí normální lidé, jen o pár kilometrů dále. Ano, ty názvy mohou zaskočit, protože se ta jídla prostě jmenují jinak. Ale dali jsme tam i české názvy a anotace, která vysvětluje odkud jídlo pochází.
Recept z knihy Klenoty klasické evropské kuchyně |
Lidovky.cz: Z trochu jiného soudku. Se svým pořadem Peklo na talíři jste získal nejvyšší ocenění v Křišťálové lupě - čím si to vysvětlujete?
Vůbec jsem netušil, jak moc významná je pro český internet tahle cena. Takže já se z ní těším vlastně víc až teď, díky své infantilní neznalosti. My jsme získali dvě ceny, klíčové je říkat my. Já sám bych ji nikdy nezískal. Jsme tým. Získali jsme cenu diváků, čehož si hrozně vážím. A pak jsme vyhráli tu hlavní cenu, kterou vybírala odborná porota. Když jsem zjistil, kdo jsou ti odborníci, byl jsem naprosto zaskočen, protože jsem tam našel pár velkých jmen. Opravdu si toho moc vážím.
Lidovky.cz: A jak jste oslavoval?
A jak jsem to oslavil? To se tak nedá říct, všem jsem poděkoval, protože opravdu bez ostatních by pořad nevznikl.
