Marmeláda není věda
K rozvoji zavařování coby svébytné disciplíny dopomohl zejména vynález patentních sklenic. Do té doby byly možnosti, jak ovoce uchovat, jen velmi omezené: k utěsnění sklenic se zavařeninami se používal třeba pergamenový papír nebo „kulaté flíčky z hovězího měchýře“. (“Namoč je ve studené vodě, aby byly vláčné, a čistě je vyper,“ radí v kapitole o zavařeninách své Domácí kuchařky Magdalena Dobromila Rettigová.)
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy už se zavařování považovalo za každoroční letní aktivitu většiny československých rodin, byly největším hitem sklenice s víčkem omnia – bylo na ně potřeba pořídit speciální narážecí hlavu a před konzumací opatrně otvírat, aby se tenké víčko mohlo napříště použít zas.
