Nepříliš vzhledná červenohnědá hmota dokáže báječným způsobem ochutit obyčejné kynuté těsto. Ale uvařit dobrá povidla, to je pořádná věda. Stejné je to se slivovicí. Pálenkou z ovoce, o jejíž chuť a kvalitu soupeří nejen velcí výrobci, ale také malé pálenice. Může být ostrá i jemná, hladit na patře nebo vhánět slzy do očí. Pro povidla i slivovici je zapotřebí švestka, která dříve rostla na každé mezi a dnes je skoro vzácnost.
Starověká Římanka
Slivoň švestka, jak ji také nazýváme, má v našem regionu dlouhou historii. Kromě cíleného pěstování v ovocných sadech bývala také hojně rozšířena podél cest či na rodinných zahradách. Podle historických pramenů bývají zmiňovány nálezy pecek slivoně ve vykopávkách starověkých sídlišť a na našem území se popisuje výskyt švestek už u starých slovanských kmenů.
„Švestka není náš původní ovocný druh. Pochází z Malé Asie a při migraci národů se dostala na Velkou Moravu a odsud dále do Čech,“ říká Aleš Marčík, sadař Ovocných sadů Žlutava na Zlínsku. Popisuje, jak se jejich pěstování vyvíjelo: „Postupně přirozeným výběrem a později křížením vznikly současné odrůdy, z nichž nejznámější je Domácí velkoplodá.“
