Nejlepší je využít ředkvičky brzy zjara, venku i ve skleníku a pařeništích. Jarní vláha a chlad a zároveň již poměrně vášnivé sluníčko vytvoří šťavnaté zdravé bulvičky. Jsou rychlé, užijeme si je v tomto období nejvíce. Zbytek roku už se věnujeme spíše jiným plodinám.
Pěstování ředkviček je velmi snadné. Fungují dobře jako běžná předplodina nebo ve smíšené kultuře a polykultuře jako výplň zatím prázdných míst, než dorostou hlavní plodiny. Sejeme asi 1 cm hluboko. Klíčí velmi rychle a při nižších teplotách, poskytují první jarní sklizně na záhoncích.
Jak na nakládané ředkvičky? Poradí známá novinářka a foodblogerka![]() |
Při hustším vysetí musíme denně jednotit na vzdálenost 5 cm u ředkviček, u ředkví více. Mladé vytrhané rostlinky se dají celé jíst v salátech, mají skvělé listí. Pálit začínají bulvičky při nedostatku vláhy. Za sucha tedy zavlažíme, není-li půda ještě dostatečně humózní a vododržná.
Proti napadení dřepčíky, kteří mohou těmto zeleninám zcela sežrat natě, pomáhá zálivka a kropení listů. Vyskytují se na suchých stanovištích. Jsou to takoví malí černí skákající broučci. Snad netřeba dodávat, že na dobře vyrobených záhoncích s mulčem, uprostřed dobře vyladěného záhonoviště, na velmi zdravých spokojených rostlinách si dřepčíci prostě moc nedřepnou.
Špenát a řeřicha také odpuzují dřepčíky. Řeřicha se ale nedoporučuje kvůli látkám, které vylučuje do půdy, sít přímo do záhonů. Ale co se nezkusí, to není jisté. Ředkvičky mají nejraději 2. a 3. trať. Patří k brukvovitým zeleninám, stejně jako košťáloviny, proto je sporné, zda je chceme pro ně používat jako předskokany (předplodinu).
Jaro v kuchyni. Ředkvičkový salát nebo rebarborový krambl![]() |
Další otázka vyvstává, zda použít ředkvičky na záhoně, který si má od brukvovitých košťálovin nejméně tři roky odpočinout. Je to kvůli chorobám a škůdcům brukvovitých a jednostrannému vyčerpání půdy. Jenže kdybychom to dodrželi zcela striktně, bylo by pouze málo záhonů, možná žádné, kam by ředkvičky vůbec šlo sít (to platí i o asijských hořčicích). Přitom jsou tak šikovné a univerzální. Přišli jsme s geniálním řešením – neřešíme to. Bereme ředkvičky jako „letmou“ plodinu, kterou vypěstujeme, vysklízíme a sníme rychleji, než to může mít na záhonek nějaký vliv.
Zelenina z ekozahradyV knize Zelenina z ekozahrady se dozvíte se, jak vybudovat harmonický plodící ekosystém (od dvou záhonů až po velké záhonoviště), jak do něj kromě celoročně dostupné a zdravé zeleniny začleňovat také bylinky, okrasné trvalky, vodní záhony, letní kuchyni, ochranné zídky nebo venkovní koupací vanu. Objevíte zároveň hojnost možností, jak svou úrodu chutně a snadno zpracovávat v kuchyni. |
Problém by asi byl, kdybychom tam staré dřevnaté ředkvičky chtěli nechat na semeno nebo na konzumaci jejich lusků. To už může na půdu přece jen zapůsobit, zvlášť v teplém období roku. Také velké černé ředkve a daikony řešíme, ty jsou na záhonech dlouho. Tam prostě pauzy, vhodné osevní sledy a kombinace v rámci let zaznamenáváme do záhonovištního zápisníku.
Dodržet nejméně tříleté pauzy větších brukvovitých rostlin se vyplácí, jejich zdravotní stav je mnohem lepší. Veliké bílé superdlouhé ředkvi se říká daikon, je léčivá a výživná. Prý léčí játra. Napomáhá trávení tučnějších pokrmů. Je velmi populární v asijské kuchyni.
Černá ředkev je na rozdíl od ostatních výborná k uskladnění, a vyhovuje jí tedy setí až v létě, závlaha po výsevu nutná, není-li deštivo. Také se opěvují její léčivé účinky, též čistí a detoxikuje játra a celé tělo. Pro očistné kůry se pije její intenzivní čerstvá šťáva.
VÍCE O ZAHRADNIČENÍ A PĚSTOVÁNÍ SE DOČTETE V NOVÉM SERIÁLU |
Existuje více odrůd velkých ředkví, které ale docela málo využíváme, právě z výše uvedeného důvodu – nemáme je kam dát, aby záhony od brukvovitých druhů mohly odpočívat. Jak záhonů přibývá, tato situace se může měnit.