Přípravy filmu Jeden život o Nicholasi Wintonovi zabraly patnáct let. Režisér James Hawes spolupracoval s jeho rodinou a mluvil také s „dětmi“, které v roce 1939 odjely z Prahy do Anglie.
Hraný film ukazuje komplexnější pohled na život britského úředníka, jenž vždy zdůrazňoval, že záchrana 669 převážně židovských dětí by nebyla možná bez pomoci dobrovolníků v Praze i v Anglii.
„Staršího Wintona hraje Anthony Hopkins, mladšího Johnny Flynn. Nechtěli ho imitovat, šlo jim o to, aby ukázali, co ho celý život pohánělo kupředu. Jeho odhodlání, bezmoc i vztek,“ říká James Hawes.
Lidovky.cz: Příběh britského makléře Nicholase Wintona byl již několikrát zfilmován. Vaše pojetí je ale jiné. Co vás nejvíc ovlivnilo?
Když mě producenti přizvali k tomuto projektu, okamžitě se mi vybavila slavná scéna z pořadu To je život, kterou vysílala BBC v roce 1988. Moderátorka Esther Rantzenová vyprávěla příběh záchrany stovek dětí z Československa.
Pak se zeptala, zda je v sále někdo, kdo Wintonovi, který seděl v publiku, vděčí za život. Najednou se všichni kolem zvedli... Je to velice silná scéna, kterou znají lidé po celém světě.
Ale pro mě bylo důležité, že producenti našeho snímku chtěli představit Nicholase Wintona mnohem komplexněji. Jeho dcera Barbara před pár lety vydala knihu Není-li to nemožné, která je volnou inspirací našeho filmu. Popsala otcův příběh v souvislostech.
Jsou tam nejen informace o lidech, kteří Wintonovi pomáhali, ale také zdůrazňuje, že pomoc lidem v nesnázích byla něčím, čemu se její otec věnoval celý život.
Jeho příbuzní mi říkali, že je pro ně velmi důležité, aby z filmu bylo jasné, kdo všechno Nickymu při záchranné akci v roce 1939 pomáhal. On toho udělal tolik dobrého, ale zároveň měl pocit, že neudělal dost.
Lidovky.cz: Není trochu zrádné, když na jednu stranu potřebujete Wintonovu rodinu, protože má řadu osobních materiálů a podnětů, ale zároveň vás to může svazovat?
