Ne že by k výbavě prezidentů republiky nutně patřil smysl pro humor, ale Václav Havel byl výjimečný i tím, že ho měl. Na každé setkání s ním proto vzpomínám jako na milou chvíli se skromným člověkem, který veselost nejen rád přijímá, ale i vysílá.
Po premiéře naší hry Záskok jsme se ho s Láďou Smoljakem ptali, jestli se ho nedotklo, že dvě postavy ráčkují jako on. Prezident se usmál a řekl, že podle něho mluvily právě tyto postavy naprosto normálně. Když jsem se mu jednou svěřil, že bych chtěl vymyslet anekdotu, která by se mezi lidmi šířila, až by se vrátila ke mně, prozradil mi, že i on se tím zabývá, a jednu dokonce vymyslel: Jindřich Jindřich a Butrus Butrus Ghálí jeli do lázní Baden Baden a tam se ožrali, ožrali.